 |
Webhosting
poskytuje Filmová Databáze: www.fdb.cz
|
| Anton Špelec, ostrostřelec | |
|
- komedie ČSR 1932, režie Martin Frič |
|
|
Hrají: |
|
|
Vlasta Burian (Antonín Špelec, opravář hudebních nástrojů) |
|
|
Růžena Šlemrová (jeho žena Rézi) |
|
|
Jaroslav Marvan (Kačaba) |
|
|
Jindřich Plachta (Kukačka) |
|
|
Theodor Pištěk (Alois) |
|
|
a další … |
|
|
Download: |
|
|
Zvuky ke stáhnutí (musíte omluvit jejich sníženou kvalitu): |
|
|
Anton Špelec v hospodě zapíjí smutek, protože na něj nevyšla medaile: |
|
|
„Šuškaly vo mně sousedky v domě, |
|
|
nedaj-li medaili, že je po mně, |
|
|
co sem se načekal, vona nepřišla, |
|
|
prej na mě náhodou žádná nevyšla, |
|
|
já sem se těšil na tu medaili, |
|
|
daj-li ji mně anebo nedaj-li, |
|
|
kdybych se náhodou znova narodil, |
|
|
tak bych se zmačkal a pak zahodil. |
|
|
Anton Špelec, ostrostřelec, |
|
|
toho když to popadne, |
|
|
poručí si liguére, |
|
|
a to špatně dopadne. |
|
|
Já bych do toho kop, |
|
|
ta medaile bude můj hrob!“ |
|
|
Kačaba: „No tak, Toníku, tak buď přece rozumnej, no tak holt dostaneš tu medaili napřesrok, no.“ |
|
|
Špelec: „Jaký napřesrok? Jaký napřesrok? Já sem tu medaili měl dostat dnes. A když mi jí nedali dnes, tak ať, ať si jí sežerou!“ |
|
|
Kačaba: „Toníku …!“ |
|
|
Špelec: „Ale bodejť ne!“ |
|
|
Kačaba: „… ale no tak nekřič, tak si sednu jako člověk, dám si pívo!“ |
|
|
Špelec: „Já nechci pívo! Nenuť mě do píva! Liguére! Liguére! Liguére!“ |
|
|
Kačaba: „Toníku, nepij tu kořalku! Víš, já tě znám, jak se napiješ trochu toho, tak seš potom zvíře.“ |
|
|
Špelec: „Zvíře. Ty mě moc nevokřikuj, že jo. Ty máš medaili, já nemám. No tak. Liguére! Liguére! Ty dekorovanej.“ |
|
|
Špelec: „Liguére! Liguére!“ |
|
|
Kačaba: „Toníku, nepij mi tu kořalku! Víš, že pak děláš psí kusy!“ |
|
|
Anton právě v hospodě vystřelil z pušky. |
|
|
Špelec: „He he. Ale pánové, že to byla šupička, co?!“ |
|
|
Velitel ostrostřelců: „Tady bude pořádek!“ |
|
|
Špelec: „Jakej pořádek? Když má bejt pořádek, tak se račte laskavě postarat, abych měl medaili. Račte prominout, při vašem vzdělání.“ |
|
|
Kačaba: „Toníku nekřič. Pan velitel přeci tady, no …!“ |
|
|
Špelec: „Ale pan velitel sem, pan velitel tam, pan velitel je vůl, no.“ |
|
|
Kačaba: „Podívej se, Toníku, měj rozum, přece třeba pan velitel za to nemůže.“ |
|
|
Špelec: „A kdo by za to moh?“ |
|
|
Kačaba: „No císařpán!“ |
|
|
Špelec: „Frantík? Procházka? Tak je vůl!“ |
|
|
Kačaba: „Ale ne, pánové, on myslí toho sklenáře Procházku, Toník.“ |
|
|
Špelec: „Kdepak! Kdepak žádnýho sklenáře, mocnáře! Císařpán je vůl!“ |
|
|
Kačaba donutil Antona, aby se omluvil veliteli. |
|
|
Špelec: „Pane veliteli, poslušně hlásím, že se naše společnost přenáhlila, a my sme tam řekli, že císařpán je vůl. My to odvoláváme a prohlašujeme svorně, že císařpán není vůl, že je korunovanej!“ |
|
|
Špelec: „Až řeknu tři, tak se to začne mazat! … Tři!“ |
|
|
Začne se to mazat. :-) |
|
|
Anton se právě vrátil od soudu, kde za urážku císařského majestátu dostal 3 měsíce nepodmíněně. |
|
|
Špelec: „Já už byl z toho takřkajc venku, a to se ho najednou zeptali, jakýho je náboženství a von povídá: `Řeckořímskýho`. Chh! To sou zápasy!“ |
|
|
Kačaba: „Tak to vidíte, paní. Teďko to na mě svádí, no. Já mu přece v hospodě pořád říkal: `Toníčku, nep..., prosím tebe Toníku, nepij, znáš se, co dovedeš.` Né, to ne. To porád: `Liguére! Liguére!` a: `Císařpán je vůl!`” |
|
|
Špelec: „No, no vidíš! A jeho nikdo nežaluje!“ |
|
|
Špelec nadává Kačabovi. |
|
|
Špelec: „A vo naší rodině jak mluvíš? Ať to slyší moje žena, co ty pomlouváš nás, kudy chodíš. To se rozumí. A víš co řek vo tobě? Ať to ví! Že si snědla psa!“ |
|
|
Špelcová: „To že ste řekl? Ale už ať ste venku!“ |
|
|
Špelec: „Ano, ať už ste venku, děla žena má!“ |
|
|
Špelcová: „No, je to neštěstí, ale tři měsíce sedět v arestu, no to ještě není tak nejhorší.“ |
|
|
Špelec: „Prosim tě, neni tak nejhorší! Tak si tam di sednout za mně! Chh!“ |
|
|
Špelcová: „Víš, Toníčku, já mám nápad! Co kdyby si to za tebe vodseděl někdo jinej?“ |
|
|
Špelec: „Prosim tebe, a kdo?“ |
|
|
Špelcová: „Někdo, kdo umí mlčet.“ |
|
|
Špelec: „Toho bych rád poznal, prosím tě, to je nápad!“ |
|
|
Špelcová: „Je, je, je to nápad! Protože když budeš tři měsíce v arestu, tak můžeme zavřít živnost. Co budeš potom dělat?“ |
|
|
Špelec: „No jo. To je pravda. Co budeš potom dělat? … Já mám nápad! Co kdyby to za mě šel vodsedět někdo jinej?“ |
|
|
Špelcová: „No, a co já říkala?“ |
|
|
Špelec: „No, schválně?“ |
|
|
Špelcová: „Aby si to šel za tebe vodsedět někdo jinej!“ |
|
|
Špelec: „To je nápad!“ |
|
|
Kukačka: „Pane mistr, my sme si mysleli, teda já sem si vlastně myslel, že teď když pudete na ty cesty, do toho kriminálu, tak že bude víc práce, a že byste nám měl vlastně přidat.“ |
|
|
Špelec s ním zatřese: „Haló! Vstávejte!“ |
|
|
Kukačka: „Proč?“ |
|
|
Špelec: „Padž mluvíte ze spaní!“ |
|
|
Anton chamtivého řemeslníka vykazuje z místnosti. |
|
|
Kukačka: „Tak vám je, pane mistr, tři měsíce málo!“ |
|
|
Špelec: „Ženo, podej mě flintu, já do něj vystřílím císařskej monogram!“ |
|
|
Paní Špelcová uklidňuje chotě: „Toníčku, nekřič, nekřič, prosím tě.“ |
|
|
Špelec: „Já můžu křičet, já sem šéf!“ |
|
|
Paní Špelcová Antonovi navrhuje, aby přemluvili Kukačku, aby si to šel odsedět za něj. |
|
|
Špelec: „A myslíš, že by to udělal?“ |
|
|
Špelcová: „Ale ten za pár zlatejch udělá všecko! Já pro něj dojdu, ale prosim tě, buď na něj hodnej, nesmíš křičet, to víš, když něco od někoho chceš, musíš s ním jednat jak s máslem!“ |
|
|
Špelec: „Chm! Si ho samou radostí namažu na chleba!“ |
|
|
Špelcová Tak tady je pan Kukačka!“ |
|
|
Špelec: „Kukačko! To sem rád, že ste přišel! Vy ste tak milej. Viď, že je roztomilej? Poď sem mezi nás, Kukačičko naše zlatá! No posaďte se hezky, Kukačko, …“ |
|
|
Z hodin vyletí kukačka a dvakrát zakuká. |
|
|
Špelec: „To se…, to se vyhodí, ty hodiny se vyhoděj, přeci nenecháme urážet našeho hosta! Posaďte se hezky na měkký, Kukačko, to víte, na tvrdym se ještě nasedíte!“ |
|
|
Špelec: „A co pořád děláte?“ |
|
|
Kukačka: „Chh! To víte, … nic!“ |
|
|
Špelec: „Nic! Chh! Nic, no a vidíte, takovej sem dobrák, a platím vás za to!“ |
|
|
Špelec: „E-e-eh, přines bábovku, pro hosta! A cikarety jo? Cikarety hlavně! Kouříte? Kuřte klidně!“ |
|
|
Špelec: „No, já vám něco řeknu. Když nechcete, nenuťte se, byli tady lidi kvůli tomu, Álois se nám nabízel …!“ |
|
|
Kukačka: „Alois?!“ |
|
|
Špelec: „No jo! Álois přišel a povídá, že to vodsedí a s radostí, a co nám slíbil … k vánocům?“ |
|
|
Špelcová: „Ano, co nám slíbil?“ |
|
|
Špelec: „Vidíte?“ |
|
|
Kukačka: „Co?“ |
|
|
Špelec: „Husu! Takovej je to člověk.“ |
|
|
Špelcová: „Ale Toníček řekl: `Ten můj drahej Kukačka, …`“ |
|
|
Špelec: „Sem řek, já!“ |
|
|
Kukačka: „Ale, snad byste nedal na Aloise, to je …, jak ten to vodsedí, a jak bych to vodseděl já?!“ |
|
|
Špelec: „To, to je tady pravda! Když to vodsedí Kukačka, tak to máme jistý, že to vodsedí rovně!“ |
|
|
Kukačka: „Hezky!“ |
|
|
Špelec: „Hezky, tak!“ |
|
|
Kukačka: „Hezky bych to vodseděl!“ |
|
|
Alois: „Mistrová, nemohla byste zejtra udělat bramborový placky?“ |
|
|
Alois: „Mistrová, nemohla byste udělat k večeři hedvábnou kaši? Von jí mistr taky rád. No, toť se ví, teďka von musí chleba a vodu. Arest je arest.“ |
|
|
Kačaba přišel utěšit paní Špelcovou, ta mu nadává, že to všechno zavinila ta jejich hospoda. |
|
|
Kačaba: „A to ne, do žádný hospody, žádný kamarádství, von byl doma asi nešťastnej!“ |
|
|
Špelcová: „Tak co tomu říkáš?“ |
|
|
Špelec z komory: „Vono na tom asi něco pravdy je!“ |
|
|
Alois: „Mistrová, co máte k jídlu?“ |
|
|
Paní Špelcová dává manželovi najíst, ale říká mu, aby si to snědl nenápadně v koutku. |
|
|
Špelec: „Sněz si to tadyhle v koutku! Jo, v koutku, jako Hektor! Ještě mi to dej k boudě a já za něj budu eventuelně štěkat! Na stůl se mi to dá! Jako slušnýmu člověku. Já platim daně!“ |
|
|
Alois právě snědl oběd, který byl přichystán pro Antona. |
|
|
Alois: „Mistrová, vy mi nějak podstrojujete!“ |
|
|
Paní Špelcová zjistí, čí porci Alois snědl: „Tak!“ |
|
|
Alois: „No, moc toho na tom nebylo, ale štrejch sem si!“ |
|
|
Špelcová: „Alois, děte domů! Ať už ste pryč! Zmizte!“ |
|
|
Na poslední rozloučení s nebožtíkem přišla i falešnice teta Josefína. |
|
|
Teta: „Některej člověk má tak smůlu v životě. Tadyhle pan Álois, ten pije vod rána do večera celej život a je tady. Takovej Antonín, chudák, musí umřít. |
|
|
Teta: „Jak mě měl rád! Vždycky říkal: `Teto Josefíno, až já umřu, tak dostaneš ty porculánový hodiny s tim andělíčkem jak troubí.` … Dou porád tak dobře, Rézi? … Moje hodinky! … A co kdybych si to hned vzala s tím kosínkem?“ |
|
|
Špelec: „Já vám dám kosínek! Já vám dám kos… Ty ruce z těch hodin pryč! Ty se nevemou.“ |
|
|
Teta: „Ty hodiny sou moje!“ |
|
|
Špelec: „Ty sou naše! … A vůbec, já jsem Toníkův bratr, a já zakazuju, aby se tady vod něj něco vodnášelo!“ |
|
|
Teta: „Co?“ |
|
|
Špelec: „Sem Toníkův bratr!“ |
|
|
Teta: „Aha! Tak teď já tě poznávám! Ty seš ten světoběžník, co musel s vostudou vodsuď vodejít. … Jo, jeden horší nežli druhej! … Ty hodiny sou moje a já si je vemu!“ |
|
|
Špelec: „A ty hodiny tady zůstanou!“ |
|
|
Teta: „Moje!“ |
|
|
Špelec: „Moje!“ |
|
|
Teta: „Moje!“ |
|
|
Špelec: „Naše!“ |
|
|
Teta: „Moje!“ |
|
|
Špelec: „Děte ven! Poslouchejte …!“ |
|
|
Teta: „Jo, ale víckrát mě tady neuvidíte!“ |
|
|
Špelec: „No, my se zblázníme! Viďte?“ |
|
|
Teta: „Chtěla by si věnec, viď? Tůdle!“ |
|
|
Anton se v hospodě vydává za svého bratra, popíjí s ostatními ostrostřelci. |
|
|
Špelec: „Liguére!“ |
|
|
Kačaba: „No, zas už.“ |
|
|
Špelec: „Liguére! |
|
|
Kačaba: „Rudolfku, nepij to! Budeš vidět, bude to tvá smrt!“ |
|
|
Špelec: „Ale, prosim tě, porád, smrt!“ |
|
|
Playlist.m3u |
|
|
Stáhnout všechny soubory zabalené v 1 zip archívu… (2,51 MB) |
|
Pokud se Vám moje stránky líbí, nebo jestli máte nějaké náměty či připomínky, můžete mi e-mailnout na: sound.master@seznam.cz