Bota jménem Melichar

- komedie ČSR 1983, režie Zdeněk Troška

Hrají:

David Rauch (Radim Dochleba)

Tomáš Růžička (Bakula)

Regina Zahradníková (Jolana)

Martin Šotola (Honzík)

Dana Syslová (maminka)

Eva Matějčková (třídní učitelka Adamová)

Jiřina Jirásková (tělocvikářka Moutelíková)

Milada Štýbrová (Lamková)

Alena Karešová (fyzikářka)

a další …

Zvuky ke stáhnutí:

Zvuky 01-20: bota-jmenem-melichar-01-20.zip (10,28 MB), obsahuje např.:

Já počkám, já mám času dost!

Úvodní melodie.

Fofr, nebo na nás zbyde první lavice a jsme v loji celej rok!

Podrazáci podrazácký! … Uhni, buchto!

Brácha, jo? – Jsi padlá na hlavu? – S novou sezónou nový milenec, dámy!

Sex kráčí ZDŠ! Jsem Radim Dochleba, lady. Smím doufat, že spolu budeme sdílet… učebnu?

Já jdu na hotelovku, náhodou… – Ó, to sorry, sorry, služebníček!

Chudáci děti. – Chudák učitelka!

Pěkná, asi pěkně blbá…!

Myslíš, že když si rozpustí vlasy, má je delší než já? – Na tebe nemá!

Adamka Hofmanka! – Hofmanka, já padam!

Co blbneš? Jsi náměsíčnej? – Ne, náslunečnej!

A co vaše úča? – No, víš, to jsem právě já! – Ty brďo!

A ty tu pětku dostaneš, to si piš!

Protože se k vám do školky propadnu se samejma pětkama, víš? – A to je možný? – Náš táta říká, že když se chce, tak je možný všecko…

A to mám přijít do školy pěšky, jo? Já jo? Co by tomu řekli? Podívej se, jak koukaj…

Buď je tak geniální… jako na todle… nebo má místo IQ WC.

Koukám, že Ládík z Holandska jí měl přibalit taky černocha, ne?

To se vám asi přicucla kuří oka k podšívce, madam. – Chtěl jste snad říct madmoiselle, ne?

Tady, taková maličkost… Ale…! – Boty byly snad dvě, jestli jsem se nepřepočítal. – To sou poměry!

Ty se nepřezouváš, Dochlebo? – Protože se obouvám a zouvám šestkrát denně…

Teď si vem něco honem na nohy. – Já nic nemám ale. – To ti nemůže někdo půjčit? – To asi těžko. Von má poslední číslo bot. – Jak poslední? – No, dál už začínaj dětský lyže…

Tak do ponožek, a boty ven. Je teplo, to přežiješ, šup! – Já jo, jen abyste to přežili vy…

Dochleba, ty tu nemáš nic napsáno. Ty ses nikam nehlásil? – Já jsem chtěl studovat tady, devátou třídu. – A co rodiče? – Otec vystudoval práva a matka je inženýrkou…

Tkám na stavu. Tohle jsem si dělal a teď voblíkám matku…

Mě by se líbilo dělat tkadlenu… – Příští třídnická hodina je za měsíc. Do té doby doufám tě napadne něco reálnějšího… – Co může bejt reálnějšího než tkadlena?

Co tady ještě děláte? No, Dochlebo!

Zvuky 21-45: bota-jmenem-melichar-21-45.zip (9,40 MB), obsahuje např.:

Tam, kde se bota jmenuje Melichar, tam je možný všechno.

To nemohu, to by se Ládík namích… – Tak ať ti je Ládík příště zouvá sám, ty tvý Melichary…

Já počkám, já mám času dost…

Tři králové! Teda, Lamková, že byste měla tři nožičky, to sotva, co? … Hromnice! Lamkové boty buďtež odteďka Hromnice!

A to je co? – To jsou věrozvěstové ze Soluně. – Prosim? – No tady, Cyril a Metůdek. – Metůdek, duchaplné…

Vy se doma nepřezouváte, Dochlebo…? – My to doma vedeme ještě postaru… – Jak postaru? – No, z pokoje do kuchyně chodíme přes předsíň, a ne přes náměstí, takže si nenašlapeme a neprší na nás…

Já počkám, já mám času dost… – Někdo klepe, soudružko… – Nejsem hluchá!

Teda, Ludvík, ty snad propadneš i z kreslení… Soudružko, on to vylil!

Ale Dášenko, my se přece přezouvat nemusíme…

Jsem snad nějaká veverka, nebo co, prosim tě?

Dochlebo, za chvíli je soutěž tříd v pořadových cvičeních. To chceš spolužákům zkazit šanci na umístění? – Ne, to nesmíš, nikdy, to bych nepřežil! – Bakulo!

Dochlebo, co je to tady furt? … Pořád? … Stále?

Zkuste se zamyslet nad tím, jak by se dala naše škola nějak vylepšit. – Dynamit, dynamit!

Hele, jdi dál! – Nevidíme!

To je hrozný, Bakulo, sem celá vylisovaná! – Nesmíte tolik dejchat, lady, a vejdete se, zkuste to… – No co je to? – Já nevim, to neni moje, soudružko!

Co je zas tohle? – My jsme jako na plantážích, soudružko, jako otroci, chápete? A děsně dřeme… – Ano, zejména ty, Dochleba, jak vidim…

Tvrdý? – Jasně, deme ne?

No, a tu mou pitomou větrovku neukrad nikdo…

Dobře jí tak, nemá se zouvat… Já mám svý věrozvěsty bezpečně na nohou.

Nějaký potíže? – Jo, růstu. Jsou mi krátký tepláky.

Tak viděla nebo neviděla? – Jo, Hofmanka kouřila marihuanu a nepřezutá…

Středa, čtvrtek, pátek… No to nevydržim, do tý doby snad.. – Umřeš! – Jak to víš? Jak to ví?

Pojď se mnou do kabinetu! – Na to tě užije, co, Bakulo? Ale ta čtyřka z fyziky, to se budu smát zase já, víš? … Nevyrušuj se, Dochlebo, já budu mluvit potichu, abych tě nebudila…

Tak kdepak máte paninko ten dřez? … Prej tady některý z vás kape na karbid, ale jak poznám který?

To jsem ještě nečetla… Na konci roku se o tu knížku přihlaš… – To je v pytli! To už má třetí, co mi čmajzla!

To je ňákýho prošení! Prostě, kdo si sedne na botník, tak bude mít co dělat se mnou a konec! – Bojim, bojim…!

Tak co buchty, co tu moučíte?

Ó, jak je měnivé to srdce Lamkové… – Ale jdi, ty brepto. – Chudák Ládík z Holandska… – Ale, Bakulínku…

Srandičky, srandičky, to vás užije, co?

Co ti říkal, Jani, než odběhl? – Ty brďo! Dál už nic, ani nenadával…

To je hnus, tady se nedá pracovat!

Závěrečná píseň – Láska očima.