- komedie ČSR 1977, režie Václav Vorlíček

Hrají:

Jiří Sovák (František Liška)

Vladimír Menšík (Jarda Zemánek)

Iva Janžurová (Libuše Lišková, ozářená Marcelka)

František Filipovský (děda Liška)

Stella Zázvorková (doňa Isabela Lopezová)

Josef Somr (Juan Pereira)

Petr Kostka (Carlos)

Eva Trejtnarová-Hudečková (Maria)

Jaroslava Obermaierová (Vilma)

Čestmír Řanda (docent Mlejnek)

Juraj Herz (Netušil)

Josef Větrovec (kapitán VB)

Luděk Kopřiva (velvyslanec)

Václav Štekl (ředitel hotelu)

Petr Nárožný (kuchař Richard)

a další …

Zvuky ke stáhnutí:

Zvuky 01-20: coz-takhle-dat-si-spenat-01-20.zip (3,46 MB), obsahuje např.:

Titulní píseň – Jiří Schellinger.

Hergot, to je špiritus, ne? – Ne, tureckej med! Mládenci, jestli se tady ztratí jediná piksla, tak z toho bude někomu zatraceně horko!

Tady máš ty vrtáčky, co jsi chtěl. – Ty sou príma!

Co, my máme novýho ředitele? – Vy to nevíte? Vy ste ale zaměstnanec, pane Liška!

Uděláme to zejtra, teď je tu kontrola. – Novej ředitel? Toho taky zvládnem!

Tak co, pane asistente, už vám dodali ty kultury? – Prosim vás, já sem tady pátý kolo u vozu. Kdejaká kráva tady má přednost!

Tahleta kráva, to je bývalá rekordmanka, která dávala mléka asi tak jako okresní mlékárna…

Ta kráva dojila aspoň podprůměrně, ale tohle telátko nepodojíte ani pinzetou…

Pane Netušil, strašně to smrdí! Smrdí to jako olomoucké syrečky. – To taky jsou olomoucké syrečky. S olomouckými syrečky máme ty nejlepší výsledky.

Bral jsem prémie, ať maj děti radost… – To je príma! – Dej sem ten koňak! – Dyť jsi řikal děti. No vidíš, jak kecáš!

Že já sem si nevzala toho Vokouna! Ten vod rána do večera nemluvil vo ničem jinym než vo dítěti!

Vy ste tady v Praze samé omlazování… – Není to riskantní? – Riskantní? Pardon!

A kdepak je vlastně docent? – Mastí se svym šéfem žolíky, aby měl alibi, že v tomhletom nejede. – Ten je chytrej jako vopice.

Vono bude lepší, když nám něco doporučíte. – Je tam vynikající švejžužu, potom také kuře kung-pao a jsou tam znamenité karčiofily a la modenaise, to jsou plněné artyčoky po modénsku… – To sme si moc nepolepšili, něco lidovějšího byste tam neměl? – Což takhle dát si špenát?

Mam něco s rukama… Sou nějaký malý. – Všechno máš malý! – Nemluv nesmysle! Pyžamo s mi dala velký…

Hergot, nech mě, na to nemáš právo! Jsem otec rodiny.

Řekněte prosím vás Jardovi, aby šel pro ten auťák sám, že musim k dětskýmu doktorovi… – Ano, ano, vyřídím. … K dětskýmu doktorovi?

Ubohé dítě. A vy se styďte, slečno!

Tak vy byste mě dali do dětskýho domova? – Do děcáku ne! Tak bys mi zvlčil. Co neumíš, to by ses ještě naučil…

Zvuky 21-40: coz-takhle-dat-si-spenat-21-40.zip (3,77 MB), obsahuje např.:

Tak co, líbí se ti? – Mě je to fuk!

Prosim vás, kdo by krmil dobytek špenátem? – No, jednou se nám to už stalo…

Pane docente, hledají vás nějací chlapci… – Ty se ale s tím sběrem navotravujou!

Nejedli jste špenát? – Právě, že jo a dost! – No tě bůh! – Přece nás takhle nenecháte! – No, mohl bych se pokusit o zpětný chod… Ovšem pánové, zadarmo ani kuře nehrabe!

Já takhle zůstat nechci! Vilma se mnou čeká dítě. – Vilma s tebou čeká dítě? Tě bůh, to sis to zavařil… – Počkej, počkej, chlapečku, a která Vilma s tebou čeká dítě? – Je to možný? Trhni si nohou, dědku! Vidíš ho, starýho dolejzavce?

Hledají vás tady nějací dva chlapci, pane vedoucí… – Tak je vyhoďte!

Ráda bych ochutnala nějakou zdejší specialitu. Takové nějaké kupg-pao, to dostaneme všude… – Což takhle dát si špenát? To je taková lidová pochoutka…

Proč dáváte do polévky jenom knoflíky? Proč tam nedáte rovnou celé sako? – Promiňte, s tím já nemám nic společného… – Ne? A co je tohle? – Hele. Vida!

Tedy, já když kápnu na takovýho týpka, já bych mu dal do zubů, kdyby mě to mělo stát kriminál!

Ten větší musí bejt pěkně blbej. – Chodí nejmíň do čtvrtý třídy a netrefí domů. – Votroubek!

Dělej, zamkni Horáčka!

Je tohle vůbec možný? Chlapci, co z vás bude?! – Nestarejte se!

Před chviličkou jsem to vyřešil. Ovšem teoreticky. – Teoreticky je nám to prd platný, když prakticky nosíme dětský kalhotky…

Já bych tak strašně ráda měla bejbátko, Čestmíre…

Ty tam někoho máš? … Vokoun! Já to tušil!

To sem byl dobrej, když sem tady tapetoval, lakoval, že jo? Teď von si sem bude chodit vyhřívat kostru!

A kde budou spát? – No, Jaroušek může spát se mnou… – No. No, to ne! To je naprosto vyloučený. – Správně, Libuško. – Pch! Mami, on ti říká Libuško!

Ale až se vrátí, tak se vám u nás moc líbit nebude. – Proč? – Von je úplně vadnej. – Kdo? – Náš táta! – Musíte se naučit všelijaký finty a pak vám sežere všechno.

Tak dobrou noc, děti. – Co nám říkáš děti, vole?

Jaroušku, jestli se ti spí nepohodlně, tak můžeš jít ke mně. – No, můžu pane Liška? – Vopovaž se! Já nechci bejt v deseti letech dědečkem.

Člověče, já bych si dal panáka!

Jaképak bohužel? Aspoň můžete mít jistotu, že vaše nevěsta je panna!

Byl jste sám nebo vás bylo víc? – Bylo nás… Bylo jich víc!

Opravdu pozoruhodné, básničku ke dni žen neumíš žádnou, ale v důchodovém pojištění se vyznáš dokonale. Jak je to možné, Liško? – … Že mi přece nemůže bejt jedno, jakou budu mít penzi…

Já jenom vim, že z jedný starý báby udělal mimino… – Udělal mimino? … Mimino! No prosím!

Zvuky 41-58: coz-takhle-dat-si-spenat-41-58.zip (3,57 MB), obsahuje např.:

No co nás čeká? Akorát funus! – Poslouchejte, takhle nemluvte, pane Zemánek. Já například chodím krmit kachny. To byste nevěřil, jak je to krásný…

Tomu chlapovi jednu vrazim i kdybych měl přijít vo místo!

Pane řediteli, jehněčí pečeně vyžaduje to nejjemnější maso. To musí být maso, masíčko, měkoučké, jako z nemluvněte…

Tak vy ste zase našel knoflík…? – Nechcete jednu do zubů?

A teď to všechno vyšetříme… – A zúčtujeme!

Prosím vás, nechte toho blbnutí a radši mi přineste doutník!

Co to má znamenat? Takový kus masa! A co vlastně máte v tom pekáči?

Vy ste zešílel! To je jehně? To je dítě, troubo! Pojďte se podívat, co chtěl upíct ten blázen! – To jsi přehnal…

Copak jste neříkal, že to bude z nemluvněte? – Já jsem říkal jako z nemluvněte! Jako!

Potom si dáme špenát a budeme zase zralí muži. – No, budeme zralí, ale pro kriminál. – Lepší je kriminál než funus!

Jestli dneska nedám někomu do zubů, tak už nikdy!

Šéfe, co s tim špenátem? Mám přidat česnek? – Dej tam třeba lak na vlasy, mě už je to fuk!

Nevrťte se, postavte se hezky! To by chtělo škrabku! – Budeme ho muset povalit!

To je vono a pěkně si ho volížeme!

Podívejte se, vodchází nám špenát!

Pánové, opusťte laskavě hotel, ano? – Ty nám dej pokoj, tlusťochu!

Myslíš, že to bude stačit? – No, já bych na to moc nespolíhal. Eště by to chtělo tak dvě tři porce, ovšem bez knedlíků.

Dáš to sem, dědku? – Příšerné chování!

Do rána ze mě bude skrčenec. – Lepší skrčenec než trestanec!

Já si pořád nemůžu zvyknout, že seš tak malinkej… – Já si přijdu docela normální, spíš se mě zdá, že tydlety kremrole jsou zbytečně veliký…

A eště ke všemu se do mě začíná dávat ňáká vlhká zima… – To jak sme vypadli z těch šatů. Hele, co kdybysme si voba vlezli do jedný ponožky? – Do vaší, jo? Děkuju nechci, fuj!

Do kremrole! – Jako dovnitř?! – Jo, cestou se nasnídáme… – To lepí.

Hele, von krade! – Koukám! To by byla legrace, kdyby si nás jako vodnes! – Celej život krást a pak bejt ukradenej… – Maskujte se!

Zatracená potvoro, jedeš! … Ten to ale vypucoval. – Baryku! Kolikrát ti mám říkat, že krást se nesmí?! Fuj!

Závěrečná píseň (stejná jako titulní, akorát kratší)…