- komedie ČSR 1948, režie Josef Gruss

Hrají:

Rudolf Hrušínský (Spytihněv)

Svatopluk Beneš (Tomáš)

Dagmar Frýbortová (Věra)

Dagmar Sedláčková (Alena)

Saša Rašilov (hostinský Tatrmuž)

Jiřina Šejbalová (paní Božena, Tatrmužova manželka)

Stanislav Neumann (rada Dyndera)

Růžena Šlemová (paní Dynderová)

Jiří Plachý (mistr Beno Mertens)

Václav Špidla (Gaston)

Josef Chvalina (Percy)

a další

Download:

Zvuky ke stáhnutí:

Do hostince U kamenného stolu přijíždí pan rada Dyndera s rodinou.

Dyndera naříká: „Ach ty můj žlučníku, ach vy moje ubohá játra …“

Paní Dynderová: „Věro, Aleno, máte všecko? Nezapomněly jste nic?“

Věra: „Ne matinko.“

Alena: „Máme všecko a nezapomněly jsme nic.“

Dyndera: „Ach ty můj žaludku, pročpak ty nevaříš. Mé vnitřnosti, jsem z vás celý smrtelný.“

Paní Dynderová: „Kde je Lubomír? Ten kluk mě usouží. Kde jsi, darebo? Lubomíre? Tady buď.“

Věra: „Krucipísek, holka, to zas bude jednou otrava.“

Alena: „Jo, mladá, když se jede ven s rodinkou, tak nemůžete čekat žádnou zábavu se zpěvy a tancem.“

Hostinský Tatrmuž: „Ručičku líbám, milostivá paní, hluboká úcta, vážený příteli.“

Dyndera: „Dobrý den.“

Tatrmuž: „Už sem se vás nemoh dočkat, pane vrchní rado.“

Dyndera smutně: „Pořád jenom rada, pane Tatrmuž.“

Sběratel autogramů: „Vyměním jednoho Mertense za tři subrety.“

03.zip (13 kB)

Věra: „A hned po obědě se jede na výlet!“

04.zip (35 kB)

Alena: „No, to bude asi jediná záchrana.“

Sloužící Hanzián: „Takovej vejlet, ten může mít pozadí.“

Mistr Beno Mertens se plete v kuchyni: „To bude moučníček?“

05.zip (62 kB)

Paní Boženka: „Ne, zadělávám na knedlíky.“

Beno Mertens: „A jak rozpoznáte, že jsou dostatečně zadělány?“

Paní Boženka: „Až je těsto hladké, až dělá bubliny a nechytá se vařečky.“

Beno Mertens: „To je úžasně zajímavé, dramatické.“

Hostinský Tatrmuž a rada Dyndera chytají ryby.“

06.zip (399 kB)

Tatrmuž: „Vidíte jí, potvoru? Aby vás čert vzal.“

Dyndera: „Mě?“

Tatrmuž: „Ale ne. Ryby! Už třicet let se oddávám rybářskýmu sportu, neblahá vášeň. Jednou za uherský měsíc chytím běličku nebo kapříka…“

Dyndera: „No vidíte to!“

Tatrmuž: „No tak, menšího, dvakrát do huby. Žena se mi směje, kudy chodí.“

Dyndera: „Ale, co ženské? Ženská z toho nemá pojem, to je samé hihihi, hahaha, a a a nic.“

Tatrmuž: „Svízel je v tom, že nemáme děti. To by manželku přestalo hihihi a hahaha… Já, abych pravdu řek, mam dva kluky.“

Dyndera: „Ech, dejte pokoj! Vážně?“

Tatrmuž: „Synovce.“

Dyndera: „Jo tak.“

Tatrmuž: „Sou jako vlastní, víte? Dal jsem je študovat, nechal jsem si to něco stát, ale učili se dobře, uličníci. Jsou z nich ty…

Dyndera: „Kuchaři?“

Tatrmuž: „Ne, chemici. Dělaj teď ve fabrice.

Dyndera: „Tak to z nich máte radost, co?“

Tatrmuž: „No, copak, radost by tu byla, ale ono to má háček. Mládenci žijí spolu, hospodaří spolu, jeden bez druhýho nedá ránu, ale nepromluví na sebe ani slovo.“

Dyndera: „Ale to byste jim měl nějak domluvit, pane hoteliére.“

Tatrmuž: „No, copak se málo do nich nahučim? Říkám, mládenci, hanba hanboucí, vlastní bratři, co si lidé o vás pomyslí? … A nikdy přímo. Zkazili si s tím už celou gramatiku.“

Spytihněv: „Dneska je, tatínku a maminko, v předsíni hotový svinčík. To se ví, když je nepořádný chlap, nehledí na čistotu, myslí si, že se bude po něm uklízet, když je na něm řada.“

07.zip (105 kB)

Tomáš: „Dneska se nemělo ještě čas, mělo se důležitější věci na starosti! Však se to dá do pořádku, nemusí se hned tak hloupě klábosit! Asi se zapomnělo, že se jede k strejdovi do Džber na návštěvu.“

Spytihněv: „Pro pána krále! To se nemohlo jednomu připomenout včas!“

Tomáš: „Jeden není na to, aby někoho hlídal.“

Spytihněv: „Jestlipak se vyčistilo auto?“

08.zip (20 kB)

Tomáš: „Na pitomé otázky je dost času, až se uvidí!“

Alena: „Co, mladá? Co říkáte nové situaci? Zpestří to letošní sezónu?“

09.zip (28 kB)

Věra: „No, já neříkám tak ani tak, ale na moje slova dojde.“

Alena: „To je moje řeč!“

Spytihněv: „Máte nového kuchaře?“

10.zip (44 kB)

Paní Boženka: „To není kuchař.“

Spytihněv: „Tak co je to?“

Paní Boženka: „To je dramatický umělec.“

Tomáš: „Dramatický umělec? Tak proč krájí zelí?“

Věra a Alena se chystají jít tancovat.

11.zip (86 kB)

Věra: „Doufám, že nás doprovodíte na tancování, pane Kébrle.“

Pan Kébrle: Promiňte slečny, tancovat nebudu, chci přemýšlet a vzdělávat se. Ostatně, ženy jsou nepřítelkyně moudrosti.“

Věra a Alena se na sebe podívají, vyprsknou smíchy a odcházejí.

Paní Dynderová jízlivě: „Vyslovil jste odvážnou myšlenku, pane Kébrle. Nesouhlasím, ale chci s vámi diskutovat, hned jak složím prádlo.“

Věra s Alenou jdou městem, všichni mužové se za nimi otáčejí, Spytihněv a Tomáš jdou za nimi. Děvčata si všimnou, že je sledují, otočí se, Spytihněv a Tomáš dělají jako že nic, koukají se do výlohy u drogerie.

12.zip (76 kB)

Spytihněv: „Ctěný přípravku proti štěnicím, vidíš jasně, že se nepotřebuje žádného. Opravdu se diví, jak se někteří na něho lepí.“

Tomáš: „Milá pasto na parkety, jen sprosťák se může domnívat, že se jeden na někoho lepí. De si sám, chodník je dost široký pro všechny.“

Spytihněv: „Kam se teda de?“

Tomáš: „De se kam se chce!“

Věra s Alenou dorazily do restaurace.

13.zip (65 kB)

Číšník: „Přání prosím?“

Obě dívky jednohlasně: „Zmrzlinu!“

Číšník: „Jakou prosím?“

Věra: „Třeba malinovou.“

Alena: „A mě jahodovou.“

Věra: „Ne, ne, ne, já nechci malinovou, ta má děsně nevýraznou barvu.“

Alena: „Jahodová taky. Tak snad oříškovou?“

Věra: „Anebo raději kávovou?“

Alena: „Nebyla by lepší vanilková?“

Věra: „Já myslím, že čokoládová.“

Alena: „Nejsympatičtější je meruňková.“

Věra: „Tak nám to přineste!“   :-)

Věra s Alenou jdou po ulici, otočí se, Spytihněv i Tomáš smeknou klobouky.

14.zip (72 kB)

Spytihněv: „Když jeden zdraví, nemusí se hned zdravit také.“

Tomáš: „Nezdravilo se také, zdravilo se někoho docela jiného. A vůbec, zdravit se může kdy se chce a koho se chce.“

Alena: „Ah, s těmi pařezy si už víckrát nic nezačnu, zbytečně by se člověk blamoval.“

Věra: „Rozhodně by se měli dát vycpat!“

Hostinský Tatrmuž stávkuje, protože mu utekla manželka, vedení hostince se musí ujmout synovci. Sepsali návrhy, aby jeden vždy dělal šéfa a druhý vrchního, v neděli ve 12 hodin se úlohy vymění.

15.zip (96 kB)

Spytihněv a Tomáš jednohlasně: „Souhlasí se.“

Tomáš: „Teď zbývá určit, kdo první bude dělat zaměstnavatele.“

Spytihněv: „No kdo první uvidí ženskou.“

Tomáš: „Souhlasí.“

Spytihněv: „Vidí se kuchařka.“

Tomáš: „Vidí se Alenu! … Ch-ch, i s Věruškou.“

Spytihněv uzná, že Tomáš zvítězil   :-)

Spytihněv: „Posloužím, prosím?"

16.zip (157 kB)

Rada Dyndera: „Budiž pozdravena husa s knedlíkem a se zelím. Vzpomínka z mládí… Nikdy se nevrátí… To nesmím, tamto nesmím, tak nač žiju? Tak mi dejte dietní kaši a minerální vodu Bič. To je můj osud. Ach jo.“

Spytihněv: „Přejete si, pane šéfe?“

17.zip (209 kB)

Tomáš: „Tak co tam máte, Franc?“

Spytihněv: „Byla by tam vepřová, knedlík, zelí …“

Tomáš: „Tak, třeba tu vepřovou. … Eh, počkejte, pečeně musí být s kůžičkou, rozumíte? S propečenou kůžičkou, aby… aby chrupala, rozumíte? A už palte! … Eh, počkejte! A hodně šťávy, Franc, rozumíte? Hodně šťávy. Mažte! … Stát! Měl byste se dát trošku do pořádku, Franc! Máte frak, no to je hrůza. Každému se musíte zprotivit.“

Alena: „Myslela jsem, že jste bratři …“

Paní Dynderová: „Neměl byste být na něho tak přísný.“

Tomáš: „Milostivá paní, rozumím těm lidem a dovedu s nimi cítit. Jenže za našich časů? Milostivá paní, darmo mluvit. To se jen řeklo: `Přines, posluž!` a my už sme skákali jako luční kobylky.“

Věra: „Máte asi mnoho starostí pane hoteliére, že?“

18.zip (143 kB)

Alena: „Daně jsou tíživé…“

Věra: „Mnoho trampot s personálem…“

Alena: „Samé starosti, co?“

Tomáš: „Ano, ano. Ale mluvme snad raději o něčem jiném. Rád bych, abyste alespoň na chvilku zapomněly, že sem tím hostinským.“

Věra: „No, to nelze.“

Alena: „No, celým svým vzhledem nám připomínáte hostinské pokoje, a pár bot přede dveřmi…“

Věra: „Chrápání v sousedním pokoji, stálé hádky s personálem a křik…“

Alena: „A vůbec cosi neosobního, neútulného čteme ve vašem obličeji.“

Tomáš: „Hm, dámy, proč tak do mě rejete?“

Paní Dynderová: „Tak pojďte, děvčata, snad nechcete zůstat celé odpoledne v restauraci?“

19.zip (138 kB)

Alena: „Matinko, to je pan Gaston a pan Percy.“

Věra: „Moc roztomilí páni, přinesli nám kytičky.“

Paní Dynderová: „Těší mě, pane Gastone. Povězte mi, pane Gastone, kterého spisovatele čtete nejraději. Znáte Flammariona?“

Gaston: „No ovšem! Přečetl jsem jej celého.“

Paní Dynderová: „Ale to je zajímavé. Tak vy jste sečtělý člověk!“

Gaston: „Ó ano, čtu již několik let. Jak se jmenuje ten krásný pejsánek, milostivá paní?“

Paní Dynderová: „Bobinka.“

Gaston: „Bobinka! Tak půvabné a chytré zvířátko jsem ještě neviděl…“

Paní Dynderová: „Opravdu?“

Gaston: „Ruku líbám!“

Paní Dynderová: „No to je tak vzdělaný muž, ten pan Gaston….“

20.zip (34 kB)

Rada Dyndera: „Je nejen vzdělaný, ale má také odstávající uši.“

Tomáš: „Franc!“

21.zip (172 kB)

Spytihněv: „Prosím! … Račte, prosím.“

Tomáš: „Tak co je?“

Spytihněv: „Budete obědvat, pane šéfe?“

Tomáš: „Samozřejmě člověče, přece nebudu sedět u stolu jen tak.“

Spytihněv: „Prosím.“

Tomáš: „Tak co tam máte?“

Spytihněv: „Byla by tam mlaďoučká husička, prosím.“

Tomáš: „Husička, povídáte. No, to bych si konečně dal říct.“

Spytihněv: „Prosím.“

Tomáš: „Tak víte, co? Přineste mi prsa…“

Spytihněv: „Prsíčka.“

Tomáš: „… hodně šťávy, víte?“

Spytihněv: „Prosím, šťávičku.“

Tomáš: „K tomu okurkový salát a k tomu jedno piviště navrch.“

Spytihněv: „Saláteček, pivíčko.“

Tomáš: „Ale hodně studené, rozumíte, ne jako posledně. A pospěšte si, ať nemusím dvakrát říkat, utíkejte člověče! Už ať je to tady.“

Paní Dynderová se začne smát.

Tomáš se usměje: „Co říkáte, pane rado, jak s nimi točím? To jinak nejde, oni by si brzy náramně foukali.“

Rada Dyndera se toužebně kouká Spytihněvovi do talíře na husičku.

22.zip (145 kB)

Paní Dynderová: „Dyndero, on loudí!“

Rada Dyndera: „To, to, to není pravda, já neloudím…“

Paní Dynderová: „Já dobře viděla, že loudí. Musím se za něho stydět!“

Rada Dyndera: „Když vy byste člověka taky nejradši umořili hladem. On si tu dává do nosu a já chuděra nešťastný abych se jenom koukal. A ani koukat se nesmím.“

Paní Dynderová: „Až budeš zdráv, Dyndero, pak si dáš do sytosti.“

Rada Dyndera: „Ale snad kousek husy, jenom kousínek, jenom ždibáneček, jenom tak na košt, abych věděl, jak to šmakuje…“

Paní Dynderová: „Ani nápad, takové těžké jídlo, to by byl jeho hrob!“

Spytihněv nahoře hostí radu Dynderu.

23.zip (341 kB)

Spytihněv: „Na zdraví Vaší nejroztomilejší dcerušky.“

Rada Dyndera: „Na zdraví! … Eh, která to je?“

Spytihněv: „No slečna Alenka, samozřejmě, přece.“

Rada Dyndera: „Ale jděte, to sem nevěděl… No a co vy myslíte, pane vrchní, která z mých dcer je hezčí? Věra nebo Alena?“

Tomáš: „Věruška, když ráčíte dovolit, je mnohem půvabnější, nelze ji srovnat s nikým na světě, ona je jediná.“

Spytihněv: „Blbec.“

Tomáš: „Sebepoznání je krásná věc!“

Spytihněv: „Blbec je ten, pane, kdo si troufá vyvyšovat slečnu Věru nad slečnu Alenu, ačkoliv na první pohled je jasno…!“

Rada Dyndera: „Pánové, tady přece nejde o definici blbce, a já bych rád…“

Tomáš: „Eh, pane rado. Pane rado, uznejte sám jako nestranný muž, jen si račte všimnout, když se usměje slečna Věra, jaké se jí dělají dolíčky…“

Rada Dyndera: „No, Aleně se taky dělají dolíčky, copak o to…“

Tomáš: „Ale to jsou docela jiné dolíčky… Dolíčky slečny Věry a ty druhé dolíčky, to je nebe a dudy, prosím.“

Rada Dyndera: „No, konečně, možná že máte pravdu.“

Spytihněv: „Vůbec nemá pravdu! To je vidět, co má v palici. Kdyby si raději hleděl svého. Hosté si beztoho stěžují.“

Tomáš: „Nebudu se s nikým hádat, své mínění povím za týden.“

Spytihněv: „Ch, za týden, kde budete za týden, pane? Za týden tady nebudete! Protože vás vyhodím. Dostanete, co vám patří a ven!“

Tomáš: „No no no, jenom pomalu, jenom pomalu.“

Rada Dyndera: „Ale hoši, co to do vás vjelo? Takoví tiší mládenci, a pro nějaké dolíčky…!“

Do hostince přišli čtyři hosté, nevěsta s ženichem, nevěstin tatínek a jeden tlouštík.

24.zip (120 kB)

Ženich: „Horko je tady teda kriminální. A co si dáme? Přece tu nebudem sedět na suchou hubu, ne?“

Nevěsta: „Chh, ani nápad! Já si dám vermut!“

Ženich: „No, to je slovo. A co ty, Bedřichu?“

Bedřich: „Já si dám jednu zrzavou vodu, abych přišel k sobě, jaksi mě vypráhlo!“

Ženich: „A co tatínek? Co si dáme, fotr?“

Tatínek: „Já sem se všim svolnej.“

Ženich: „Tak dvě piva, jeden vermut, a já si dám slivovici, pro povzbuzení mysli. Tak hospodo! Kde je kdo?“

Všichni začnou halekat: „Hospodo!!!“

Novomanželé s Bedřichem hrají biliár, nevěsta se chystá na riskantní úder.

25.zip (29 kB)

Ženich varuje: „Blaženko, nedělej ten kopfštos!“

Bedřich: „Ani nemrkneš, a vyděláš si na zelenou vestu.“

Blaženka: „A bez starosti, vy chytrý!“

Tomáš přišel ke krejčímu pro Spytihněvův frak.

26.zip (165 kB)

Tomáš: „Dobrý den.“

Krejčí: „Dobrý den.“

Tomáš: „Pane mistr! Frak!“

Krejčí: „Co má být?“

Tomáš: „Eee, můj bratr, jako pan šéf, dal si u vás ušít frak…“

Krejčí: „A tak, frak by byl hotov, chtěl by jen poslední zkoušku, tak kdy přijde?“

Tomáš: „On nepřijde, on už není vrchní, já jsem teď vrchní, já jsem pod ním.“

Krejčí: „On není vrchní, vy ste teď pod ním, ničemu nerozumím. Ptám se, kdy ten pán přijde na zkoušku?“

Tomáš: „Eee, pan šéf, jako můj bratr, se dává poroučet, že jako už frak nepotřebuje a tedy jako že si ho mám vzít já.“

Krejčí: „A tak?! Mě je to jedno, já posloužím každému. Ale musíte si ho vyzkoušet. Prosím. Prosím. To není frak, to je lahůdka, delikates. V tom můžete běžet rovnou k oltáři, děvčata se za vámi budou točit…“

Tomáš: „Co děvčata? Já nejsem nikomu pro smích…“

Krejčí: „No no no, vy ste mi nějaký hrrr. Já se taky rád otočím za děvčaty, to je prosím příroda, nic jiného.“

Gaston a Percy přišli do hostince.

27.zip (252 kB)

Gaston: „Haló vrchní! … Tak honem, honem! Mají svázané nohy? … Přineste mi šťávu.“

Percy: „Mě taky šťávu, ale tu moji.“

Tomáš: „S dovolením, jaká šťáva by to měla být?“

Gaston: „Člověče, co se tak hloupě ptáte? Cožpak ste jakživ neviděl, co si jedině může dát gentleman? … Nevíte? … No on neví, Percy.“

Percy se ušklíbne.

Gaston: „Přineste mi prosím vás sklenku curacao [kyraso], pamatujte si pro podruhé, curacao! Rozuměl? No tak palte!“

Percy: „A mě gin!“

Tomáš: „Lituji, není!“

Gaston: „Není? … Není. No, to je pořádek. Tak mě přivalte… jak to jmenuje? Brandy!“

Percy: „A mě whisky and sóda.“

Tomáš: „Není.“

Gaston: „Co ste to řek?“

Tomáš: „Není!!!“

Gaston: „Není? Neuvěřitelné! Příšerné! No když už ani gin není, no to…! Co Percy?“

Gaston: „No co se tak koukáte?“

28.zip (41 kB)

Tomáš: „Já se nekoukám.“

Gaston: „No prosim. Na mě taky neni nic k vidění.“

Tomáš: „To je náhodou pravda…“

Gaston: „No parblé, no to… No, to prostě… No zavolejte mi šéfa!“

Tomáš se Spytihněvem právě vyhazují z lokálu Gastona s Percym.

29.zip (165 kB)

Gaston: „Ruku líbám, dámy. … Oni nás vyhazují!“

Věra s Alenou jednohlasně: „Vyhazují?!“

Spytihněv: „No totiž…“

Gaston: „Vyhazují! Mne!“

Tomáš: „Já nic, to pan šéf. Poručil, posloužím, prosím, od toho jsem tady.“

Věra: „Tedy nechci vám do toho mluvit, ale neměl byste je vyhazovat. Aspoň teď ne.“

Alena: „Oni totiž přišli pro nás, my chceme jít na tenis, víte?“

Věra: „A nesmíte jim ublížit, pane hostinský, nesmíte je zmrzačit.“

Alena: „No protože kdybyste je zmrzačil, tak bychom nemohli jít hrát tenis…“

Věra: „A nezmrzačíte je, že ne?“

Alena: „Nezabijete je, co? Už kvůli nám ne.“

Spytihněv: „Nezabiju.“

Alena: „No sláva, to jsem ráda.“

Gaston: „No já bych mu to taky neradil.“

Percy: „Já bych mu to vykreslil. Naše kancelář by podala trestní oznámení. Ten by k-k-kou-koukal.“

Alena: „Eh, ti pánové museli okamžitě odejít, protože maminka na ně čeká doma se semlbábou a ta by vystydla.“

30.zip (45 kB)

Spytihněv: „Ano, no to museli pospíchat.“

Rada Dyndera vylezl po žebříku nahoru k Tatrmužovi. Ten si hraje sám se sebou karty.

31.zip (46 kB)

Rada Dyndera: „Maž jí! Devítku! Vynes!“

Tatrmuž: „To ste vy, pane rado? Pojďte dál, prosim vás. Posaďte se. Vemte to za sebe. Nesete.“

Spytihněv a Alena se procházejí u řeky.

32.zip (286 kB)

Alena: „Řekněte mi něco upřímně: proč vy na svého bratra tak nevražíte?“

Spytihněv: „No, to je taková dlouhá historie… Já bych o tom raději ani nemluvil.“

Alena: „Ani mě to nepovíte?“

Spytihněv: „No tak dobrá. Tak vy víte, Alenko, že skleněná kulička s duhovými barvami platí mezi kluky za deset kamenů…“

Alena: „No to je mi známo.“

Spytihněv: „No. Tak já jsem měl takovou skleněnou krásnou duhovou kuličku. No jemu se líbila, pořád mě mořil, abych mu jí prodal. No nechtěl jsem, samozřejmě, ale když natahoval moldánky, no tak jsem mu ji prodal za obvyklou cenu.“

Alena: „Za deset kamenů.“

Spytihněv: „Ano. No a teď si představte, že mi dal jenom sedm kuliček, abych prý mu ty tři uvěřil, že mi je vrátí a takové řeči…“

…

Tomáš s Věruškou se také procházejí.

33.zip (152 kB)

Tomáš: „To není pravda, nejsem podvodník, věřte mi.“

Věra: „No a zaplatil jste mu ty tři kuličky, co jste mu zůstal dlužen?“

Tomáš: „Nezaplatil.“

Věra: „No tak!“

Tomáš: „Počkejte, já vám to vysvětlím. Nezaplatil, protože jsem nemohl. Je sice pravda, že jsem tenkrát stále vyhrával, ale měl jsem půjčeno mnoho kuliček mezi lidmi, a následkem toho jsem byl imobilní…“

…

Vyznání lásky Spytihněva Aleně zašmodrchanou gramatikou bratrské řeči – dost dobré, ale i dlouhé (2:18), takže to tu nepřepisuji.

34.zip (540 kB)

Do místnosti, kde rada Dyndera hrál s panem Tatrmužem karty vchází paní Dynderová.

35.zip (79 kB)

Paní Dynderová: „Pročpak neodpovídá na pozdrav?“

Rada Dyndera jenom zablábolí, protože má plnou pusu jídla, které mu manželka zakázala.

Paní Dynderová: „Snad se zas nenastydl, že nemůže ani mluvit? Ukázal jazyk!“

Rada Dyndera otevře pusu a paní Dynderová pozná, co je příčinou manželovy podivné mluvy.

Paní Dynderová: „Dyndero, on jedl, on se nedrží. Jen vytáhnu paty, už si kope hrob. To na něho nemůžete dát trochu pozor? Já říkám, všichni mužský jsou stejní!“

Spytihněv tančí v lokále s Alenou, Tomáš s Věrou, u baru sedí Gaston a Percy.

36.zip (90 kB)

Gaston: „Ach, ženy, ženy. Máte rád, příteli, rusovlasé? Varuji vás, mají ďábla v těle, parblé. Kdybych vám měl vyprávět… Mordius!“

KONEC