Jáchyme, hoď ho do stroje!

- komedie ČSR 1974, režie Oldřich Lipský

Hrají:

Luděk Sobota (František Koudelka)

Marta Vančurová (Blanka)

Věra Ferbasová (tetička Sýkorová)

Josef Dvořák (Béda Hudeček)

Ladislav Smoljak (vedoucí autoopravny Karfík)

Zdeněk Svěrák (psycholog Klásek)

Václav Lohniský (docent Chocholoušek)

Lubomír Lipský (vrátný Prouza)

Petr Nárožný (závodník Volejník)

Josef Hlinomaz (Arnošt)

František Husák (Arnošt)

František Peterka (judista Tumpach)

Jan Hartl (Šofr)

a další …

Zvuky ke stáhnutí:

Zvuky 01-20: jachyme-hod-ho-do-stroje-01-20.zip (13,72 MB), obsahuje např.:

Pepo, co to zas proved? – Ale, utopil Máňu…

Františku! Jak se s tebou rozloučili v tý traktorce? – No, byli rádi…

S pánem bohem, Františku… – Sbohem!

Hvězdička znamená úspěch, puntík neúspěch, nula je ošidná a pozor, křížek! Křížek je váš kritický den.

To všechno mu poví spolehlivě jeho kondiciogram. Za pouhých 15 korun… No tak!

Jáchyme, hoď ho do stroje!

Úvodní melodie.

Melodie z vlaku a MHD (František se zbavuje rozbitých vajec).

Maminka tě pozdravuje a posílá ti vejce…

A copak mě píše maminka? – Nic, to jsem si koupil za 15 korun takovou předtuchu, takovou předpověď, kdy budu mít štěstí a kdy budu mít konečně smůlu.

Můj nebožtík muž, tvůj nebožtík strýček, ten měl v horoskopu napsáno, že v pondělí nesmí jezdit vlakem, tak si honem koupil kolo a … teď má na zatáčce v Kunraticích pomníček…

Nemáme, nemáme, nemůžu si pomoct, nejsou!

Maršálek, jak to píšete ty objednávky, čoveče? Dyť vy tam píšete úplný blbosti! – Já jsem žádný vobjednávky nepsal, pane Karfík! – To mě nezajímá, ale píšete tam blbosti! No prosim: péro. Péro, co to komu řiká? Takový objednávky já odmítám podepisovat.

Evičko, nepřijímat generálky, až do konce měsíce stop-stav!

Já jsem synovec… - Hm, a chcete to reklamovat. Kdo vám to dělal? – Nechci! Já jsem synovec cestovní kanceláře….

A každýmu z nich jsem tady na tý točně řikal: Neber úplatky, neber úplatky, nebo se z toho zblázníš! Ale je to marný, je to marný, je to marný…

Nedají si říct. Takový chlapec po vyučení je zvyklý žít za šest, sedm set. Přijde k nám a bere šest, sedm tisíc! Co si s tím počne? Neví. Takový chlapec se z toho nutně musí zbláznit…

Vy nás ale zásobujete, pane Karfík!

Jo pane Kalina, vás nepotěšim, pořád to klepe. To víte, nemažete, klepe to.

Tak na tomhle já pracuju. Co jí říkáš? – Hm, pěkná, zelená, šestnáctka. – No, já bych kamaráde spíš řek třicítka… – Třicítka Renault? Nějakej novej typ. – No, vrcholovej. Její manžel tráví většinu času na cestách.

Františku, přidej! Gregore, prožeň ho!

To je pelíšek… – Františku, přikrej Gregora, asi se odkopal…

Kdo s tim jel? – Nikdo v tom nebyl. Jelo to samo. – Prouza, prosim vás, to je pořád něco. Kdo to byl? – A kdo kdo byl? – Ten, co tam nebyl. – To já nevim, kdo tam nebyl.

Kdo to byl? Ale já si ho najdu…! – Kritickej den, tak to funguje…

Copak, copak? Má problémy? Strhneme mu to z platu a hotovo. Problémy…

Hele, tady maj někde topinky… Tři, zabalit, do papíru.

Že byste to se mnou projel, abych věděla co a jak. – Rád! Ovšem, chtělo by to delší trasu…

Jak vidím, máte tady rizikové pracoviště…!

Zvuky 21-40: jachyme-hod-ho-do-stroje-21-40.zip (10,31 MB), obsahuje např.:

Todlecto je vědecký, to je z počítače, to je za 15 korun…

A jak jste spolu daleko? Už si tě všimla? – Jistě, já jsem u ní pečenej vařenej. – Počkej, a vona počítá s tím, že přijdeš? – No, to vona se mnou normálně počítá…

Co to děláš? – Já sem… – Neslyšim, nahlas! – Rozklepával nejtek. – Já sem do toho bouchal kladivem a… – Co? Tohle?

Takhle se rozklepávají nejtky, co? Koudelko, já tě sleduju už dlouho! Já se kolikrát dívám jinam, ale pořád tě vidim! Ty jsi na nejlepší cestě k Chocholouškovi!

Nechtěla byste za 100 korun drobný?

Doufám, že už vás tu zítra neuvidím, Macu. – Leda, že byste změnil saloon, šerife. – No, když jinak nedáte… Slezte z toho lustru, Donalde, vidím vás!

No vidíš, to bylo lepší, pátý družstvo.

Člověče, von stojí jako přibitej… Kdes byl dřív, chlapče? – Já? – No. – STS Chvojkovice Brod. – No, zřejmě slušnej oddíl, no!

Ne, to stačí! Nejseš… nejseš svlečenej. Ne, nebudem se pouštět do žádnejch větších akcí…

Tak pane Koudelka, vy jste u nás teprve týden, takže vám mzda dělá 305,50. Ale máte tu nějaké srážky: vysušení, vylovení, odbahnění? Tomu nerozumim… – To bude asi za toho Fiata. – Takže berete celkem 5,50.

Tak to bohužel nemohu sloužit, ale podívejte se, máme tady výborný mošt… Flaška jako flaška, že?

Vzpomeňme jen na bernardýny nesoucí soudeček, že?

Nemusí pršet, jen když kape.

Že se musim jako připo… připojistit nechat eště. Připojistit.

Jé, ty voníš… – Jo? Čím? – Topinkama.

To vždycky Gregor vyhraje nějakou cenu a potom se to oslavuje…

Počkej, já zapomněl na to víno, to víno!

V Paříži první a v Holešovicích čtvrtý! Věřil bys tomu? – Ne! Náš Gregor čtvrtý…? Teda, to bych teda rozhodně… rozhodně ne. Jestli třetí, tak nanejvejš… Ale čtvrtý teda?

Kdo mi to tu loupe perníček?

Abstinent teda… Abstinent celkovej, ale my sme to… vylilo se to celkově.

Podívejte se milá slečno… – Klidně jí říkej Blanko, teto, Blance…

Ty teto blb… Blanka neni žádná holka!

Tak první varování nestačilo? To abychom poslali ostřejší nótu, co?!

Já bych chtěl jeden na středu, jeden na čtvrtek, jeden na pátek, jeden na sobotu a jeden na kraj. Eh, a všechny na kraj. – Prosím vás, to nemůžete jít všichni najednou?

Když myslíte teda do počtu, jako myslíte teda… Tak jestli jako myslíte, že v zájmu celku snad, tak já bych to teda… Do počtu kdyby to radši vzal někdo jinej. – No, výborně, to je slovo chlapa. Čili jako sedmý nastupuje Hemelka. – Koudelka.

Zvuky 41-60: jachyme-hod-ho-do-stroje-41-60.zip (9,25 MB), obsahuje např.:

Podívejte se na toho v osmý řadě z kraje… Já už ho takhle pozoruju čtvrtej den.

Zdravíčko, pane Prouza. Jak se máme? – Ale, stojí to za prd, kamaráde, samej fofr. Tak, hele Šofr…

Seš blbej nebo co?

No vidíte, takhle to dopadá. To nevíme co s penězi, tak ponocujeme, hýříme, vymetáme herny… Já jsem vás viděl… A najednou je to tady, my neuzvedneme břemeno. Zčistajasna. Obyčejné břemeno!

Pane vedoucí, je tady ten novej, ten Fofr.

Já mam u sebe po kapsách ty včerejší úplatky. Vem to k sobě, nebo já to poztrácim. Já mam mozek v havarijním stavu…

Jé, teda, to je… to je třída, pane vedoucí. Pane vedoucí, teda.

Vidíte to? Plný kapsy úplatků.

Každýmu z nich jsem řikal: Neber úplatky, neber úplatky, nebo se z toho zblázníš. A neposlech…!

Tohle je protiúplatkovej kurs.

To sem hrozně rád, pane Maňas a tady, kdybyste se neurazil, si vemte… jsem vám přines několik svejch stokorun…

Vidíte? Takové tvárnice… Klasický úplatek to sice není, to všichni cítíme, že? Ale na druhé straně… – Tvárnice nebrat!

Pane vedoucí, chce mě rvát zuby! – Úplatek protislužbou, nepřípustné! – No to moment, já mu nic teďka nedávám, já mu vlastně beru…

Přijde zákazník lékař a nabídne nám nějaký zákrok, vezměme kupříkladu slepé střevo. A já se ptám, dává on nám odnětím apendixu… – Slepé střevo nebrat!

Prouza, k čemu v tý vrátnici sedíte, když každej odejde, kdy se mu zachce? – Musel se proplížit, pane vedoucí… – Proplížit… – To pojedeme zase s prázdnym pytlem…

Koudelka, žádnej doping!

Nazdar hoši! Tak kdepak je ten prďola, co tady čepuje pivo?

Opakuji: závodník Koudelka okamžitě nastoupí k závodu. – No dyť už jdu!!

Koudelka, ten Vomáčka byl po žloutence, takže byl úplně z formy. Ale tohleto je pořez. Drž se zpátky.

Hele, spravit air co… cvandition.

No jo, cizina… To je mosaz!

Ten šlape, hochu, ten šlape! Holt mosaz!

Já to zase zavřu, víš? Aby nikdo nemoh dovnitř… ani ven!

Růže k lásce schůdeček, s úctou Béda Hudeček.

Haló, Bédo! Hudeček! Kup mi tam jedno smíchovský!

Jeden chvat stíhá druhý. Znameniná práce nohou i rukou…

Pacient se na své zaměstnání upomíná… Čili máme před sebou běžný případ šílenství.

Zvuky 61-88: jachyme-hod-ho-do-stroje-61-88.zip (10,66 MB), obsahuje např.:

Koudelka se přímo třese na svého soupeře…

No tak to vidíš, Gregore, zase tam přišel ten Janda z Chrudimi s tím svým chcípákem a zase to vyhrál… No, vidíš to? Nehrb se!

A jakou formu má ta představa? Stojí na podstavci, říkáte? A na sobě má co? Věnec? Něco jako… něco jako pohřeb? … Marie Sýkorová, Vinohrady.

Náš ústav, pane Hudečku, se vám mými ústy co nejsrdečněji omlouvá za toto politováníhodné nedopatření, k jakému dochází maximálně jednou za 10 let.

Já jsem chtěl jet na výstavu do zámku, nikdo se mě na nic neptal, dali mě číslo… – Člověče, to ste musel jet tak rychle? Takhle se jezdí na výstavy?

Tak vy nejste pan Koudelka… – Ne! A prohlašuji, až ho potkám, já ho zastřelim! – Vůbec nejnebezpečnější šílenci používají střelných zbraní…

Pohleďte zde na tuto tarasnici. Patřila Josefu Mařánkovi z Prahy-Podolí. Zničil tři sanitní vozy, než se mi podařilo dopravit ho zpět k nám do ústavu.

Podívejte se, má japonský náramek. V Japonsku prej je to teď povinný. – Jo, ani nemá moc šikmý oči… – Oni si to teď dávají operovat…

Náš ústav, pane Volejníku, se vám mými ústy co nejsrdečněji omlouvá za toto politováníhodné nedopatření, ke kterému dochází maximálně dvakrát… dvakrát za 10 let.

Ovšem ten závod jsem vyhrál já! Já jsem ho vyhrál, prosím, já!

Malíř jako by se s Kyklopem mazlil… No tak… No tak dál…

A nyní se odebereme k bazénku, kde náš výbor uspořádá pohoštění právě vylovenými japonskými zlatými syrovými rybičkami.

Japonskej malíř v dánským autě… – Tentokrát jdeme na jisto, Arnošte!

Poslyšte, který je to ten Japonec? – Támhleten, co hovoří s těmi pány. Ale nějak se mi nezdá, Japonec a nemá náramek…!

Pan Ješita říká… je to taková těžko přeložitelná slovní hříčka… doslova to zní: kolik třešní, tolik višní. Ale pravý smysl… – Jen ať si pindá, na to my sme zvyklí…!

Arigató. Arigató. – Aligátor…

Pan Ješita se ptá, jestli pojede daleko? – Řekněte mu, že tam bude co by dup… – Co by dup. Co by dup. To je takový překladatelský oříšek…

Ješito, Ješito, už to máš ušito! – To se starej potrhá, až mu ho přivezem…

To je ignorantství! To je nezodpovědnost! To je… Ano, já se nebojím použít toho slova… To je… Chocholoušek?!

Náš ústav, se mými ústy co nejsrdečněji omlouvá za toto politováníhodné nedopatření, ke kterému dochází maximálně… kolikrát sestro? Třikrát za 10 let.

Blázinec… bl… bl… bla… Blatníky, viz Mototechna, chm!

Kadlíku, pozor, už je tady zas. Já opakuji: Kadlíku, Kadlíku, pozor, už je tady zas!

Kadlíku, tak už ho mají. Já opakuji: Kadlíku, Kadlíku, tak už ho mají!

Nazdar hoši! Tak kdepak je ten prďola, co tady čepuje to pivo?

Franto, nech toho, nebuď jak malej Jarda… – To už je čtvrt na jednu? To už jsem 15 minut v krizi… Navrhuji… Dovoluji si navrhnouti přerušení zápasu až do 14. příštího měsíce… Nashle… nashledanou.

Karle, nech ho, nebuď jak malej Jarda.

Jardo, nech ho, nebuď jak malej Karel.

Já myslim, že vomyl je vyloučenej, Arnošte. – Rozvaž to dobře, Arnošte. – Tak podívej se na něj, Arnošte, no. … Podoba, to by odpovídalo. – Totožnost taky souhlasí a sám se přiznal, že je Koudelka.

Arnošte, do pytle ho vemem…

Já si myslim, že bysme se měli vzít… – No jo, ale takhle já přece nemůžu jít na radnici… – Já zas na to tolik nespěchám. To klidně počká do zejtra…

Já vám dám Koudelku! Já vám ukážu Koudelku! Já vám… Já vám zapálim Koudelku! … Láduj!

Já se z toho Chocholouška zbláznim!

Když František ví, kdy se do čeho pustit… – Ve čtvrtek postavim tu stodolu!

Protože přéčinou byla chebná elektrónka E13 z našeho podniko Katóda Olomóc, přepojuje se k omluvě i naša fabrika.

A proto přijměte jako malou pozornost tento osmiválcový automobil Tatra, který je zkušebně vybaven pertinaxovým karburátorem a radiální cirkulací oleje. – Všecko najlepší s tém pertinaxem.

To bysme si mohli někam vyjet. – Tak jo. A kam? – Třeba někam k vodě.