| Jak básníci přicházejí o iluze | |
|
- komedie ČSR 1984, režie Dušan Klein |
|
|
Hrají: |
|
|
Pavel Kříž (Štěpán Šafránek) |
|
|
David Matásek (Kendy) |
|
|
Karel Roden (Honza Antoš z Kolína) |
|
|
Josef Dielle (Numira Kashatombo from Bujumbura, Mireček) |
|
|
Míla Myslíková (Štěpánova maminka) |
|
|
Adriana Tarábková (jeskyňka) |
|
|
Zdeněk Svěrák (vedoucí katedry duševní hygieny Miroslav Zajíc) |
|
|
Jan Přeučil (docent Sejkora) |
|
|
František Filipovský (pan Valerián) |
|
|
a další … |
|
|
Download: |
|
|
Zvuky ke stáhnutí: |
|
|
Štěpánovi došel dopis z university, radši si ho nechá přečíst od pošťačky. |
|
|
Pošťačka: „Děkanát lékařské fakulty Vám oznamuje, že jste byl přijat k řádnému studiu. Štěpáne, z tebe bude doktor!!!“ |
|
|
Podobný dopis čte pošťačka i u Kendyho: „Děkanát filmové fakulty Vám oznamuje, že jste byl přijat na obor … filmová režie???“ |
|
|
Kendy: „Budeš absolventem university!“ |
|
|
Štěpán: „Na světě je spousta blbejch absolventů university.“ |
|
|
Zde je kompletní úvodní píseň včetně několika průpovídek příštích Štěpánových profesorů: |
|
|
„Příroda to vymyslela, pán Bůh stvořil, a vy se tomu musíte naučit.“ |
|
|
„Starostí lékaře je i to, aby pacient po vyšetření, když se oblékne, měl na sobě vše, co svlékl.“ |
|
|
„Na maxisukně lze chytit muže s fantazií, na minisukně i zánět vaječníků.“ |
|
|
„Proti této nemoci zná lékařská věda dva léky, bohužel ani jeden nepomáhá.“ |
|
|
„Zkrátka, medicína je zábavná věda o smutných věcech.“ |
|
|
Nakonec ještě rada maminky: „Hlavně se uč!“ |
|
|
Maminka: „Tady máš pětistovku, musí ti vydržet na měsíc!“ |
|
|
Štěpán: „Na měsíc?! Ale maminko, pětistovka má dneska úplně jinou hodnotu …“ |
|
|
Maminka: „Pětistovka je pořád pětistovka, víš, co já se na ní nadřu?“ |
|
|
Štěpán: „No, ne že by měla menší hodnotu, ale ty věci jsou jaksi pořád dražší …“ |
|
|
Maminka poučuje syna při cestě na nádraží: „Hodně jez! Nepij! Netoulej se po nocích!“ |
|
|
Radši se uč! … Štěpánku, a uč se! Uč se!“ |
|
|
Štěpán: „Maminko! Mě to stačí říct třikrát.“ |
|
|
Maminka za ním volá: „Jo a nezapomeň chodit na vzduch! Zdraví je přednější!“ |
|
|
Vrátný na koleji: „První ročník, tak to bude pátý poschodí.“ |
|
|
Štěpán: „A v přízemí by něco nebylo?“ |
|
|
Vrátný: „Kolego! Soudruhu! My nejsme interkontinentál! Přízemí si musíte zasloužit, tam se bydlí před promocí. Každej rok pěkně vo patro níž.“ |
|
|
Na pokoj vstoupí moravák a bodře pozdraví: „Ahój, děcká!“ |
|
|
Mireček se podiví: „Děcká?!“ |
|
|
Honzík: „Ty seš z Moravy, viď?“ |
|
|
Moravák: „Z Kyjova.“ |
|
|
Honzík: „Slyšeli ste, pánové? Exotika.“ |
|
|
Honzík: „A to nemáte na Moravě universitu?“ |
|
|
Venoš: „Tož máme, a lepší!“ |
|
|
Honzík: „Tož u vás, na Moravě máte všechno lepší, viď?“ |
|
|
Štěpán: „No, já sem slyšel, že na Moravě chytáte turisty a zavíráte je do sklípků, abyste je mohli pohostit. A když nikoho nechytnete, tak do vás celej den nic neni.“ |
|
|
Venoš: „Tož, ja. Na jižní Moravě je taháme do sklípků a na severní do dolů! Teď bych si s dovolením vybalil …“ |
|
|
Honzík: „Počkej!“ |
|
|
Štěpán: „My ti pomůžem!“ |
|
|
Honzík: „Pánové! Vstávat! Bude druhej chod! Máme tu nějaké přebytky …“ |
|
|
Venoš: „Na ten kufr nesahej!“ |
|
|
Honzík: „Proč?“ |
|
|
Venoš: „Mám v něm národní kroj!“ |
|
|
Profesor: „Ale již Komenský říkal, ke studiu je zapotřebí lev ocelová a zadek olověný! Jak se česky říká sitzflajš. Přeju vám pevné zdraví v místech, kde se tělo setkává se židlí!“ |
|
|
Genetikář: „Vážení přítomní! Z hlediska genetiky není pohlavní akt nic jiného než výměna informací.“ |
|
|
Profesor popsal celou tabuli ďábelskými vzorci a: „Celou rovnici sme vykrátili hemoglobínem HB4 a dostali sme tento tvar. Tato jednoduchá rovnice vyjadřuje rovnováhu mezi kyslíkem a červeným krevním barvivem. Pokud někdo něčemu nerozumněl, odkazuji na fyziologii Samsona Wrighta, vydanou letos v Londýně v patnáctém vydání.“ |
|
|
Všichni studenti začnou reptat a Štěpán si pomyslí: „Tak to se budu muset při nejbližší příležitosti poohlédnout v Londýně po knihkupectví.“ |
|
|
Venoš čte při hodině angličtiny s komickým přízvukem: „Dz sell is the zmallest junit of líving mettr kepejbl of indepotenten …“ |
|
|
Angličtinářka: „Stop! It`s a shocking english! Do you understand?“ |
|
|
Venoš: „Yes, I do!“ |
|
|
Angličtinářka: „All right. A příště prosím tu angličtinu bez moravského dialektu.“ |
|
|
Docent Sejkora po skončení výkladu z anatomie: „Kdo něčemu nerozumněl?“ |
|
|
Štěpán se nesměle přihlásí: „Já!“ |
|
|
Sejkora: „Čemu?“ |
|
|
Štěpán: „No, ničemu!“ |
|
|
Sejkora: „To je jednoduché, kolego. Hlavu vzhůru! Podívejte! Termini situm et dircium parcium corporis indicantes, čiže obecné názvy jimiž se vyznačuje směr a poloha v těle sou voleny tak, aby jich bylo lze použít vždy bez ohledu na polohu těla a jeho částí. Dávejte pozor, kolego! Středová rovina je mediální, s ní paralelní je sagitární, kolmá pak je transverzální, a kolmá na obě frontální. Směr kraniální je superior, kaudální interior, dorzální je posterior, ventrální je anterior. Směr dovnitř je mediální, směr ven je laterální. Potom máme pojem povrchový superficiális a hluboký profundus! Na končetinách máme proximális a distális, na horní radiális a ulináris, a na dolní filiális a fibuláris. Už tomu rozumíte???“ |
|
|
(Za latinské pojmy neručím, latinsky neumím a kolikrát je tomu ve filmu špatně rozumět. Jestli je tam chyba, tak mi mailněte, ale i tak myslím, že to nevadí). |
|
|
Štěpán kupuje pod rukou stará skripta. Starší student: „Tak hele! Co je červeně podtržený, na tom bazíruje profesor, co je zeleně podtržený, to chce slyšet Sejkora a co je modře podtržený, na tom bazírujou asistenti.“ |
|
|
Štěpán: „No jo, ale … tady je podtržený úplně všechno!“ |
|
|
Prodávající: „No správně! Je vidět, že seš docela chápavej.“ |
|
|
Štěpán se ptá ostatních, jak takový nával učení zvládnou. |
|
|
Mireček: „Jak napsal velký český pedagog, Jan Amadeus Komenský: Ssse učit, ssse učit, ssse učit!“ |
|
|
Štěpán: „No jo, se učit! Ale, třeba si z nás dělají legraci, aby nás postrašili. To, … to přece není možný se naučit!“ |
|
|
Honzík: „Tohle mi nedělá starosti. Víš, mám fotografickou paměť!“ |
|
|
Štěpán: „Co to je fotografická paměť?“ |
|
|
Honzík: „Prostě si to tady vyfotim a pak si to tady přečtu.“ |
|
|
Mireček: „Vyzkúsíme si tě! Tady je …“ |
|
|
Venoš: „Klíd!“ |
|
|
Mireček potichu: „Tady je napsaný meno moj dědečka. Dáme ti deset sekund a pak to musíš říct right, … teda rovně! … Teda …“ |
|
|
Štěpán ho doplní: „ … správně!“ |
|
|
Honzík: „Dobře ukaž!“ |
|
|
Mireček kontroluje čas, po uplynutí časového limitu: „Stop! Řekni meno mojho dědečka!“ |
|
|
Honzík si položí lístek s dědečkovým jménem na prsa, zavře oči a začne chrlit jména. Přepisovat si je netroufám. |
|
|
Honzík: „ … Je to správně?“ |
|
|
Mireček nadšeně: „Správně! To je moje dědeček!“ |
|
|
Štěpán: „A co ty, Mirečku, ty myslíš, že se to všechno naučíš?“ |
|
|
Mireček: „Jó! Ale potřebuju ženskou!“ |
|
|
Štěpán: „Jakou ženskou?“ |
|
|
Mireček: „To je jedno. Nejdřív se musím hodně milovat, a se pak hodně učit! Jak se to tady u vás dělá?“ |
|
|
Štěpán: „No, stejně jako u vás!“ |
|
|
Mireček: „Né! Ja myslím, jak je tu chytáte?“ |
|
|
Štěpán: „Jo, ty myslíš, jak je balíme?!“ |
|
|
Mireček: „Jo.“ |
|
|
Štěpán: „No, zamiluješ se, dlouho jí nadbíháš, vona tě nechce, … a nakonec si jí vezmeš za ženu!“ |
|
|
Mireček: „Ale to je program na celej semes, něco rychlejšího byste neměli?“ |
|
|
Štěpán: „Máš na mysli něco speciálního, Mirečku?“ |
|
|
Projde okolo nich Vendulka utěšitelka. Pozdraví Mirečka: „Čau!“ |
|
|
Mireček: „Čau.“ |
|
|
Mireček povídá Štěpánovi: „Nejradši mam takový, co nenosej, co nenosej … prsenky!“ |
|
|
Vedoucí katedry duševní hygieny Miroslav Zajíc začíná první přednášku: „Našemu kolektivu Katedry duševní hygieny byl uložen státní výzkumný úkol: rozpracovat a navrhnout optimální rozložení pracovních pomůcek na desce psacího stolu. Ve své práci jsme vyšli z původního Lefingwellova návrhu, který se nám jevil na svou dobu velice progresivní. Abychom se snáze orientovali, rozdělili jsme celou plochu pracovního stolu na deset sektorů: A1 až B5. Už na první pohled vidíte jeho nedostatky, je to především kvantitativně předimenzované nakumulování učebnic v sektorech A1, A5 a B1. Tři hromady je skutečně moc! Prázdné místo v sektoru B5 nabízí hypotézu, že zde si Lefingwell odkládal šálek s kávou. Ovšem důkaz pochopitelně chybí! Bylo nám hned z počátku jasné, že takto uspořádaný psací stůl nevyhovuje především pro redundanci některých prvků, zatímco jiné téměř chybí …!“ |
|
|
Štěpán smutně přemýšlí: „Každý tu má nějakej grif - někdo fotografickou paměť, jinej prsenky, moravák se učí od první minuty a dvacet dalších si prostě jenom srovná psací stůl. Ale co já? Co teď budu mít já?“ |
|
|
Štěpán: „Žiju skromně, … ale zdravě!“ |
|
|
Maminka: „Třeba dostaneš prospěchový stipendium!“ |
|
|
Štěpán: „Mami, …!“ |
|
|
Maminka: „No?“ |
|
|
Štěpán: „… co kdybych tu zkoušku z anatomie neudělal?“ |
|
|
Maminka: „No, tak ji uděláš podruhý! Říkal mi pan doktor Vichr, jak k němu chodím se žlučníkem, že ji dělal sedmkrát!“ |
|
|
Štěpán: „No jo, tenkrát to šlo, ale radši se se mnou nikde nechlub. Já myslim, co kdybych ji neudělal vůbec?“ |
|
|
Maminka se zhrozí: „No to nemůžeš! Jak já bych tady vypadala?“ |
|
|
Štěpán se učí dlouho do noci anatomii. |
|
|
Maminka: „Tak už se neuč! Zhasni a di spát! Nebo z toho zblbneš!“ |
|
|
Štěpán: „Neboj, maminko. Aspoň zblbnu z něčeho ušlechtilýho.“ |
|
|
Maminka: „Nech si ty inteligentní řeči.“ |
|
|
Štěpán: „No co? Když ze mně nebude pracující inteligent, třeba ze mě bude inteligentní pracující.“ |
|
|
Profesor: „Co máte preparovat, kolego?“ |
|
|
Štěpán: „E-e-e, nervus fibuláris, soudruhu profesore.“ |
|
|
Profesor: „Tak pracujte, …!“ |
|
|
Štěpán: „Ano!“ |
|
|
Profesor: „… pracujte. A tupou stranou nástroje! Ne abyste ho přeříz!“ |
|
|
Docent Sejkora: „Člověče! Prosim vás, vždyť vy ste ho přeříz! Běžte od toho! Jak se jmenujete?“ |
|
|
Štěpán: „Ša …“ |
|
|
Sejkora: „No?“ |
|
|
Štěpán: „Šafránek!“ |
|
|
Sejkora: „Ša-Ša-Šafránek, znamenám si vás!“ |
|
|
Venoš: „Ty nejdeš na oběd?“ |
|
|
Štěpán: „Tenhle měsíc mi to nevyšlo …“ |
|
|
Honzík: „Počkej! Nejseš první ani poslední.“ |
|
|
Venoš a Honzík jednohlasně: „Něco ti předvedeme.“ |
|
|
… |
|
|
Honzík: „Co bylo dneska na pitevně?“ |
|
|
Venoš: „Ále, člověče, ani sem si neškráb.“ |
|
|
Honzík: „Jak to?“ |
|
|
Venoš: „Nejsou mrtvoly!“ |
|
|
Honzík: „To mě podrž, když už nejsou ani mrtvoly. To já si minule zapitval. Hodinu sem hledal žlučník!“ |
|
|
Venoš: „A našels?“ |
|
|
Honzík: „Jo. Placatej jako tenhle řízek.“ |
|
|
Venoš: „Taky tak zelenej?“ |
|
|
Honzík: „Hm!“ |
|
|
Obě slečny, ke kterým si Venoš s Honzíkem přisedli, aby získali jejich obědy, odejdou. |
|
|
Honzík: „Tak prosím, pane Šafránek, račte!“ |
|
|
Venoš: „Dvojitá porce.“ |
|
|
Štěpán pracuje na nádraží, kmitá jako blázen. Chlápek, co tam normálně dělá, jen leží na bramborech, popíjí a bafá. |
|
|
Najednou tam přiběhne výpravčí: „Stop! Zastavte to! Stop! Všecko zpátky! Chlapci, nedá se nic dělat, ten vagón patří do Kolína!“ |
|
|
Štěpán je zoufalý, chlápek mu podává flašku, aby si taky zavdal. |
|
|
Štěpán dělá kamelota. Když slyší výkřiky zkušených, vymýšlí vlastní trefná hesla: „Kooperace ve výrobě moderních strojů! Držíme prst na tepu života! Inovace bez legrace!“ |
|
|
Mireček se vrací od Vendulky utěšitelky, popiskuje si. |
|
|
Honzík neskrblí obdivem: „Hergot! To je fofr. A řeknete si přitom taky něco?“ |
|
|
Mireček: „Ale jó, chm, chm, chm, chm. |
|
|
Honzík: „A co, mluvíš ty, nebo ona?“ |
|
|
Mireček: „Vona! Furt kecá.“ |
|
|
Honzík: „Co říkala?“ |
|
|
Mireček: „Takový blbosti, kluci!“ |
|
|
Štěpán: „Ty, Masaříku, je to bezpečný?!“ |
|
|
Masařík: „Neboj! Sem teď pomocná vědecká síla na farmakologii.“ |
|
|
Štěpán: „Tak dík, ahoj!“ |
|
|
Masařík: „Počkej! Ale já nejsem socialistické zdravotnictví! Dostanu padesátku!“ |
|
|
Štěpán: „Masařík byl třída! Celou noc sem vydržel, … zato ráno!“ |
|
|
Docent Sejkora přednáší: „ … spánek má pro člověka především ochranný význam. Ve spánku získává …“ |
|
|
Štěpán tam spí a dokonce začne chrápat, Sejkora si ho všimne. |
|
|
Sejkora: „… organismus čas k obnově tkání.“ |
|
|
Venoš sedí vedle Štěpána, nenápadně do něj strčí, aby se probudil. |
|
|
Štěpán: „Co je?!“ |
|
|
Všichni studenti okolo se začnou smát. |
|
|
Štěpán: „Šafránek, prosim?!“ |
|
|
Další přednáška vedoucího katedry duševní hygieny, nyní již před značně prořídlým obecenstvem: „Při studiu pramenů jsme na naší katedře duševní hygieny objevili i studii Alexandra Bronštajna a řekněme rovnou, že posunula náš výzkum o notný kus kupředu. Máme před sebou původní schéma Lefingwellova psacího stolu, ovšem už v modifikaci dle Bronštajna. Na první pohled je zřejmé, že máme co dělat s pozoruhodně objevnou prací! Bronštajn redukoval redundantní počet učebnic ze tří hromádek na dvě - A1, A5! A proč, prosím pěkně?! No? No, protože si uvolnil bé jedničku! Ale to není všechno, přátelé! Bronštajnův přínos spočívá především v tom, že přesunul poznámkový blok z dominantního sektoru A2 do ergonomicky mnohem výhodnější polohy v sektoru B5. Sektory B1, B2, B3 a B4 zůstaly prázdné. Zde Bronštajnovy pokusy přerušila válka.“ |
|
|
Štěpán je u Masaříka, kouká z okna, kde zrovna od Masaříka vyběhla Vendulka. |
|
|
Štěpán: „Vendulka utěšitelka! Hm! Co ta tady chtěla?“ |
|
|
Masařík: „Ona je výborný médium! Starej Gajdoš na psychiatrii tvrdí, že médium v hypnóze nikdy nesplní příkazy, které se příčí jeho přesvědčení. Třeba, že nikoho nezabije, a tak. Rozumíš?“ |
|
|
Štěpán: „Co vona?“ |
|
|
Masařík: „No právě, ona plní úplně všechno.“ |
|
|
Štěpán: „Ty chceš, aby někoho zabila?“ |
|
|
Masařík: „Blbost! Já jí dávam úplně jiný rozkazy. Starýmu Gajdošovi se například médium nikdy nesvlíkne, když mu poručí. A ona se svlíká jakoby nic. Tak ji Gajdošovi předvedu. Jsem teď pomocná vědecká síla na psychiatrii.“ |
|
|
Štěpán: „Hele, Masaříku! Já nechci snižovat tvoje vědecký experimenty, ale nebude to tím, že vona se klidně svlíká i bez hypnózy?“ |
|
|
Masařík: „Do prčic! No vidíš, člověče, to mě nenapadlo!“ |
|
|
Štěpán potkal na ulici svého starého učitele chemie. |
|
|
Štěpán: „Pane profesore, jak pozná člověk, že není pitomej?“ |
|
|
Profesor: „No, chytrej člověk to nepozná nikdy, a blbci je to jedno.“ |
|
|
Štěpán je na dýze. Zrovna hrají nový hit, ke kterému Štěpán napsal text: |
|
|
„Žhavil Béda, žhavil drát, |
|
|
dřív než milá půjde spát, |
|
|
řekla, že se dostaví, |
|
|
jen, co jí drát nažhaví. |
|
|
Kde se milá, kde se skrýváš? |
|
|
Proč se, proč se neozýváš? Óóóóó! Óóóóó! …“ |
|
|
Holka, se kterou Štěpán tancuje, se pokouší konverzovat: „Já jsem Sáša!“ |
|
|
Štěpán: „Já Štěpán.“ |
|
|
Sáša: „Jé! To je perfektní! Štěpán a Sáša, takový mazlivý, viď?“ |
|
|
Štěpán: „No.“ |
|
|
Sáša: „Hele, máš rád sladký?“ |
|
|
Štěpán: „Ne.“ |
|
|
Sáša: „Já děsně!“ |
|
|
Štěpán: „U-už víš, co budeš dělat po gymnáziu?“ |
|
|
Sáša: „Já nevim. Třeba budu doktorka, jako ty, … nebo herečka. Víš, táta řikal, že zjistí, co a jak, a pak mi řekne.“ |
|
|
„Žhavil Béda, žhavil drát, |
|
|
už byl žhav akorát, |
|
|
celá potíž byla v tom, |
|
|
že Béda neměl telefón! |
|
|
Kde se milá, kde se skrýváš? |
|
|
Proč se, proč se neozýváš? Óóóóó! …“ |
|
|
Sáša: „Sme si zatrsali, viď?“ |
|
|
Štěpán: „Hm.“ |
|
|
Sáša: „To byl rokec, viď?“ |
|
|
Štěpán: „No.“ |
|
|
Sáša: „Jé, ten Béda to, ten to teda žhavil, viď? To bylo perfektní.“ |
|
|
Štěpán: „Tak já … skočim pro limonádu.“ |
|
|
Sáša: „Počkej! Já už můžu i víno, příští tejden je mi vosumnáct …“ |
|
|
Docent Sejkora přednáší: „Všimněte si, prosím, několika fyziologických zakřivení. Esovité prohnutí páteře se skládá ze dvou lordóz a dvou kyfóz!!!“ |
|
|
Mireček vyrušuje: „Štěpánku …!“ |
|
|
Štěpán: „Nech toho! Ty si zaskočíš za nějakou utěšitelkou, ale já musím dávat pozor.“ |
|
|
Mireček: „Já tě vemu s sebou. Můžeš jít dřív.“ |
|
|
Štěpán: „Jó, to znám. Já pudu první a ty potom budeš potom jednička.“ |
|
|
Mireček: „Štěpánku, nás učili v Zzz-za-zahrádkách, že si máme páteřřř zachovat rrrovnou!“ |
|
|
Štěpán: „Jak vidíš, tak některá zakřivení sou normální!“ |
|
|
Mireček: „Jó, normální, ale …“ |
|
|
Sejkora: „Vás to nezajímá kolego? Jak se jmenujete?“ |
|
|
Štěpán: „Šafránek!“ |
|
|
Sejkora: „Kolego Šafránku, skutečně vás nenutím, abyste mě poslouchal. Anatomie nemá půvab pro každého, a naučit se ji není jako dostat do postele ženskou. Ch-h-h-h-h-h …“ |
|
|
Studenti okolo se začnou smát. |
|
|
Sejkora: „ … ne, že by to bylo těžší nebo lehčí, ale je to prostě něco úplně jiného! Že ano? Cha-cha-cha-cha …“ |
|
|
Sejkora se podívá na Honzíka, který se tomu začne smát jako blázen, což rozesměje zase všechny okolo. |
|
|
Sejkora: „Kromě toho rušíte kolegu z rozvojové země. Jak se jmenujete, kolego?“ |
|
|
Mireček: „Numira Kashatombo from Bujumbura!“ |
|
|
Sejkora: „Můžete mi, kolego, opakovat, co jsem říkal?“ |
|
|
Mireček: „Že, … že některá zakřivení sou holt normální.“ |
|
|
Sejkora: „Velmi správně. A vás, Šafránek, si opět znamenám.“ |
|
|
Sejkora pokračuje ve výkladu. |
|
|
Mireček: „Neboj se, nás v Zahrádkách učili, že pravda nakonec zvítězí.“ |
|
|
Štěpán: „No jo, … jenomže my už nemusíme bejt u toho!“ |
|
|
Doktor Fast kouká na bonboniéru na stole: „Sestro žákyně! U nás na oddělení se úplatky neberou!“ |
|
|
Doktor si vezme bonboniéru a začne ji konzumovat. Pak se obrátí na Štěpána: „Obdivujete naší praktikantku? Pěkná holka! Takové klidné oddělení to tu bývalo, a jen přišla ona, máme z toho rázem rizikové pracoviště.“ |
|
|
… |
|
|
Štěpán: „A vy už ste doloval?“ |
|
|
Štěpán a Mireček se jdou povyrazit do restaurace. |
|
|
Štěpánova maminka: „Máte dost peněz, chlapci?“ |
|
|
Mireček: „Habakúk!“ |
|
|
Štěpán: „Habaděj!“ |
|
|
Maminka: „Ale přiďte brzo! Víte, že se musíte učit ještě tu … anatomii!“ |
|
|
Štěpán: „Maminko, teď děláme zkoušku z fyziky a z ruštiny, potom z histologie a pak teprve přijde na řadu anča. Poď!“ |
|
|
Maminka: „Cože?“ |
|
|
Mireček: „Anča … jako anatomie!“ |
|
|
Maminka: „Mě se zdá, chlapci, že vás přetěžujou! A nepřehánějte to, peníze kazej člověka!“ |
|
|
Pan Valerián: „Jeden, dva, tři, … štyry, pět! Pět žejdlíků na tyhle mladý pány doktory! … Jo, kamaráde! Já sem hrával taky na trombón! Che, ché! Pane, já když zadul tady, tak na Staroměstskym náměstí v Praze vzlétli holubi. No jo, jenomže protom sem dostal kýlu a všechna síla toho tónu šla dolů do té kýly. Takže já sem hrál jaksi consordino. No a pak mě brali jenom na pohřby.“ |
|
|
Zahraje pár tónů pohřební muziky na harmoniku. |
|
|
Valerián: „Víš, při tomhle se rakev spouští do hrobu a vdova pláče, rozumíš. Já sem troubil s takovým citem, že se mně kýla uskřinula. Ale vy ste, chlapci, medici, tak co vám budu vypravovat. Tak na zdraví!“ |
|
|
… |
|
|
Valerián: „… a když hořel Tyršův dům, hrál sem tady na ní: Hóóóó-řííííí! A tu čistou kvartu slyšeli požárníci z celýho okolí! … Protože seděli všichni tady v putyce!“ |
|
|
Mireček: „Československo je ščastná země! Tady peníze kazej člověka!“ |
|
|
Kendy: „Ne! Břitvou ne! Dyť sem si eště nic neužil!“ |
|
|
Pak si všimne, že ho Štěpán veze na operační sál. |
|
|
Kendy: „Počkej! Já myslel, že teprve pitváš!“ |
|
|
Štěpán: „A co myslíš, kam tě vezu?!“ |
|
|
Masařík: „Mám teď novou studijní metodu …!“ |
|
|
Štěpán: „Jakou?“ |
|
|
Masařík: „Kyslík!“ |
|
|
Štěpán: „Počkej! Jak to myslíš?“ |
|
|
Masařík: „Dávej bacha! Která buňka je nejcitlivější na nedostatek kyslíku?“ |
|
|
Štěpán: „Která je …? Srdeční?!“ |
|
|
Masařík: „Prdlajs! Už ste se to učili!“ |
|
|
Štěpán: „Jó! Já už vim! Ta … mozková!“ |
|
|
Masařík: „Správně! Čili je jí třeba co?“ |
|
|
Štěpán: „Je jí třeba … co?“ |
|
|
Masařík: „No okysličovat, ne? … To je hlava! Jsem teď pomocná vědecká síla na interně.“ |
|
|
Štěpán: „To mám běhat po parku, nebo co?“ |
|
|
Masařík: „Fuj! To je primitivní! Uvažuj trochu! Když budeš běhat po parku, tak ten kyslík zase spotřebuješ. … Prostě, inhalovat kyslík rovnou z bomby!“ |
|
|
Štěpán: „Jo?“ |
|
|
Masařík: „Zkoušel jsem to dneska na interně, člověče, mě to zapalovalo jak nikdy. Kdybych tohle věděl dřív, tak mám za rok červenej diplom.“ |
|
|
Štěpán: „Teda Masaříku, ty seš hlava!“ |
|
|
Masařík: „Počkej! Dostanu stovku.“ |
|
|
Štěpán: „Ty si zvednul ceny?“ |
|
|
Masařík: „To víš, kvalita, inovace …“ |
|
|
Štěpán: „Tak já nejdřív tu inovaci vyzkouším.“ |
|
|
Štěpán básní: „Hodně štěstí, málo pláče, do roka dva kudrnáče.“ |
|
|
Doktor Fast se málem přerazil o nemocniční vozík: „Do prdele, tady je tma!“ |
|
|
Docent Sejkora zkouší Mirečka. |
|
|
Mireček: „To je jatro!“ |
|
|
Sejkora: „Člověče, co vás v těch Zahrádkách učili? Prosim vás, Šafránek, vysvětlete tady Mirečkovi, co je to pomnožné číslo.“ |
|
|
Štěpán: „Ano.“ |
|
|
Sejkora: „No?“ |
|
|
Štěpán: „Eee, pomnožné číslo. Prostě, pomnožné číslo užíváme i pro některé druhy jednotného čísla, protože v češtině vlastně pro takové jednotné číslo význam nemáme.“ |
|
|
Sejkora: „No výborně, jak vám to jde, když chcete. … Tak, Mirečku, jak to bude?“ |
|
|
Mireček se zamyslí: „Aha! Ta jatra!“ |
|
|
Sejkora: „Výborně! Jenomže tohle je ta ledvina!“ |
|
|
Vedoucího katedry duševní hygieny má další přednášku, tentokrát je mu obecenstvem už jenom jeden člověk - Venoš: „Během posledních pěti let dospěl náš kolektiv katedry duševní hygieny ke konečnému řešení - totiž Lefingwellovu- Bronštajnovu psacímu stolu, tak zvané Zajícově variantě. Chtěl bych jenom upozornit, že se jmenuji Miroslav Zajíc, nikoli Miloslav, v tom se často chybuje, to jen tak pro úplnost. Již na první pohled je i laikovi nápadné, že celá plocha stolu je využita beze zbytku. Ponechali jsme dvě hromádky učebnic, i výjimečně zdařilé Bronštajnovo umístění poznámkového bloku v sektoru B5. Kartotéku jsme přemístili z dominantního sektoru A3 do volné bé jedničky a áčka trojky jsme využili k umístění Emmersonova-Votočkova týdenního výkonostního rozvrhového grafikonu.“ |
|
|
Mireček: „Myslíte, že se budu líbit Vendule?“ |
|
|
Štěpán: „Úžasem nepromluví!“ |
|
|
Mireček: „To by bylo fajn!“ Štěpánku! Poraď mi nějakou básničku.“ |
|
|
Štěpán: „Ale básnička je dlouhá, a ty si tam patnáct minut! Tobě stačí heslo.“ |
|
|
Mireček: „Che-che-che. Heslo. To je vono!“ |
|
|
Honzík: „Něžné heslo. Něžné a přitom pádné. Musí vyjadřovat lásku i osudovost, že je to na věky, to na ženský působí!“ |
|
|
Mireček: „S Vedulkou na věky, zalezem do deky!“ |
|
|
Mireček si oblékl Venošův kroj. |
|
|
Venoš: „Paskřivče! Tys zneuctil kroj!“ |
|
|
… |
|
|
Štěpán: „ … šlo tedy o neuvědomělý výběr, při němž lidová kultura sehrála pozitivní roli garanta zdravého potomstva.“ |
|
|
Venoš rezignuje: „Tak běž za Vendulkou! A kroj si nech, abys neměl debilní děti.“ |
|
|
Honzík: „Můžeš to sundat. Na tobě je vidět i bez kroje, že seš odjinud.“ |
|
|
Honzík: „Co sme nestihli doteď, to už nedohoníme. Musíme se odreagovat.“ |
|
|
Mireček: „Odreagovat? Jsem pro!“ |
|
|
Honzík: „Ale, počkej! My myslíme něco úplně jinýho!“ |
|
|
Venoš: „Klííííd!“ |
|
|
Honzík: „Ty s náma nepudeš?“ |
|
|
Venoš před zkouškou: „Esli umřu, chlapci, déte mě do truhly v krojú.“ |
|
|
Honzík: „Cos dostal?“ |
|
|
Mireček: „Pohlavní ústrojí!“ |
|
|
Štěpán: „No, to si válel, co?“ |
|
|
Mireček: „Já nevím! Jenom vím, že místo mužské a ženské sem pořád říkal pánské a dámské.“ |
|
|
Štěpán právě složil zkoušku z anatomie. |
|
|
Profesor: „Děkuji vám, všechny tři otázky jste zodpověděl. Máte výtečnou.“ |
|
|
Sejkora namítá: „V praktických cvičeních něco přeřízl, soudruhu profesore.“ |
|
|
Profesor: „Ale, Sejkoro! To se mu v životě stane ještě mockrát.“ |
|
|
Štěpánova maminka čte telegram: „Celorocni usili zavrseno. Mam Ancu. Prijedu zitra. Stepan.“ |
|
|
Listonoška: „Paní Šafránková, to von má Štěpán nějakou vošklivou nemoc, nebo se musí ženit?“ |
|
|
Playlist.m3u |
|
|
Stáhnout všechny soubory zabalené v 1 zip archívu… (7,07 MB) |
|