- komedie ČSR 1974, režie Václav Vorlíček

Hrají:

Jaromír Hanzlík (JUDr. Jindřich Mráček)

Libuše Šafránková (Jana Vodičková)

Miloš Kopecký (Wassermann)

Vladimír Menšík (Karel)

František Filipovský (Bertík)

Zdeněk Řehoř (Alois)

Stella Zázvorková (docentka Mráčková)

Míla Myslíková (Matylda Wassermannová)

Eva Trejtnarová, nyní Hudečková (Polly)

Čestmír Řanda (Bach)

Vlastimil Hašek (Honza)

Jiří Hrzán (Thomas)

Gabriela Wilhelmová (Růženka)

Milena Steinmasslová (Krista)

Oldřich Velen (náměstek na byťáku)

a další …

Zvuky ke stáhnutí:

Zvuky 01-20: jak-utopit-dr-mracka-01-20.zip (5,51 MB), obsahuje např.:

Titulní píseň – Václav Neckář, Helena Vondráčková.

No prosím! – Co? Dyť to byli jenom lidi… - To je fakt. Podívej, jak to krásně bublá…

Pašujeme rajčata ze Smíchova do Modřan.

Asi tam bude pěkná zima. – Měla sis vzít svetřík… – A dyť mam punčocháče, ne?

Já mám jen trápení, jen trápení! Ráno slečna dceruška, flamendr, v poledne dopis od Břéťy, teď chybí hrneček! Zabal to! Seš líná jako bernardýn!

Břéťa byl poslední mladej vodník v Čechách. Kdyby byl nesněd omylem husí krev, mohli bejt svoji. – Toho idiota bych si stejně nevzala. Žít někde na Berounce, pch!

Vždyť je to jenom starej kartáč, Janičko… – Jo, to si myslíte vy, pane Šmidra. Co když je to táta nebo strejda? – Cože?

Pá pa pa pa pa, žádný pa! Jestli o ten barák přijdete, tak z vás nadělám pstruhy! Na másle! … To se netvařte tak kysele, na to máte dost času, až si vás pokapu citrónem.

Apropó, ty kufry pošlete za mnou jako Mitgepack.

Pane doktore, to není fér, vždyť jste nám to slíbil! – Vy jste jim něco slíbil? – Přece nebudu na byťáku něco slibovat…

Dostanete nový byt… – Vypadá to tak.

Tak hoši, já myslim, že je to jasný. – V kolik on jezdí na tu vodu? – V pět!

Plavčík! Člověče, kde ste, dyť máš bejt támhle! – Ty máš mít zase vychlazený pivo. Dej pokoj!

Nos, přidržet nos! – A co uši?

Hele, je živej! – Jano, je živej. – To si vypiješ…

Pane, vzpomínáte, jak jste se topil?

No, chtěla jsem zkusit, jestli to dokážu. – Ty jelito… Jelito, a na půl hodiny!

Jediný dítě… – Von by nám jí potvora sežral zrovna před maturitou.

Zvuky 21-40: jak-utopit-dr-mracka-21-40.zip (6,88 MB), obsahuje např.:

Prosím dívku, která mě zachránila, aby se přihlásila neboť… – Co neboť? – Prostě neboť! Neboť! V tom je ten fór, rozumíš? – To je ovšem vynikající.

Á, zase s tou pukličkou… Roztomilá věcička.

Prosím dívku, která mě zachránila, aby se přihlásila neboť… Co neboť? To nemá konec!

Jé, to jste vy? – Já? No, dovolte? Kde bych se tu vzal? – Ten, co se málem utopil. – To ano, pozítří mám málem pohřeb.

Prodávám kolo… – No to koupim! – Ale je mlýnský… – To je škoda. Takovejch já už mam doma vosum.

No Lojzo, to je von! – Připrav se! Deme! Tentokrát ho tam podržíme trochu dýl…

Šílenec! Pět želv v jednom krunýři. – To sou dneska želvy, viďte!

Ale já už musim jít domů. – To záleží na tom, jestli vás zavezu ke břehu. Tady jsem totiž pánem já. – Myslíte?

Já myslela, že nesmíme akorát husí krev a krvavou tlačenku… – No moment a co transfúze?

Já všechno připravim, ty ho pozveš na loďku a pak vytáhneš špunt.

Nepochybně krasavice… – Co bych vám říkal, divoch, tornádo, uragán vášně!

A minulý týden jsme tam ztratili posledního mladého vodníka jenom proto, že si spletl husí krev s povidly!

Stačí pár svých duší mít a jako pán si tam můžeš žít, nemusíš prstem hnout a udělaj co budeš chtít.

A profesore, co vaše výzkumy? To nechcete lidstvu jaksi zanechat vůbec nic? – Co bylo, bylo. Ostatně, co můžu zanechávat? Jsem v hrnci. – Můžete mi to nadiktovat.

Jdu mu zavolat… – Jo, a hlavně sebou mrskni, my neradi topíme po pracovní době!

Píšu formulky na proměnu savců v lidi. Zíráte, co? – No to jsem uměla v pěti letech.

Dobrý den. Co to děláte? – Seču, troubo!

Chyť toho psa! – Jakýho psa? – Utek mu s nohou… - Ježišimarjá! Lorde! Lorde! Okamžitě k pánovi! Raport, Lorde! Vrátit nohu!

Prosim vás, já už zažil nějakejch špitálů… – To celý je omyl. – Vopravdu, prosím vás, vraťte nám ho, my s tím máme svý zkušenosti, to chce heřmánek.

A co se stalo, Karlíčku? – Ale, Lojzík mu usek nohu, ale není to nic vážnýho…

Zvuky 41-60: jak-utopit-dr-mracka-41-60.zip (4,35 MB), obsahuje např.:

Kde je ta noha? – Nejde to zout. Ta bota je totiž malá. – Hm, už nemáme moc času. Tak to přišijeme i s tou botou. Dejte to sem! – Nemělo by se to aspoň trochu opucovat?

Nebojíte se infekce? – Když si potom umyjeme ruce, tak se nám nemůže nic stát.

To sou časy, co? – Kdyby ses bejval líp učil, mohs je mít taky!

Tak co? V potoce jako pstruzi, nebo v bahně? – Proč v bahně? – Tak holt poezie na trávníku, no…

Co to je? – To to to totiž je Rolf. – To není ten Mráček? Vy ste utopili vodníka?

Zase nějaká reklama… Polohrubá, to se může hodit!

Když není tlačenka, tak bude Růženka.

Růženko, já sem myslel, že mě milujete… – Neříkám, že ne, ale teď? V pracovní době?

Kolik toho v sobě máte? – Dvě deci, soudruhu. – Prosím vás, po dvou decích!?

Milostpaní je v čudu. Kdybyste náhodou potkali mouku s ušima, tak to je vona. – No nazdar, z tety je mouka…

Přijďte, něco pro vás peču.

Něco se peče?

To je chování, strkat návštěvy do mixéru, co?

A tetičku si vezmu, ještě byste ji snědli… – Pozor, ještě je horká, srazila by se. – Tak vy mi jí nedáte? No to je konec, Jindřichu! – Pro kus žvance…

Starej si holt nechá přepsat voddací list a bude teď ženatej s ušima…

Kde je máti? – Na pekáči, milánku.

Jakou jsi měl cestu? – Ani se neptej, prasklo potrubí, kus cesty jsem musel horkou vodou.

To já mám taky jeden… – Co prosim? – Že mám taky jeden… - Jenom jeden?

No jo no, to nejlepší bude odstřel… - Cože? – Ne nic, nic nic.

Nemyslete si, že jsem to snad všecko zdědil. Já taky co si neutopím, to nemám.

Co je to za způsoby? Dyť ste mokrej! … Já jsem byl upozorněn na to, že nejste jaksi na úrovni… Majetek žádnej, způsoby žádný…

Tak nám odešel navždy. Takový velikán… – Asi jste ještě neviděla prádelní hrnec.

Zvuky 61-75: jak-utopit-dr-mracka-61-75.zip (4,00 MB), obsahuje např.:

Hrozný je, že nám milostpaní tak vykynula. – Neříkala máti, kam šla? – Jo, říkala něco vo třešních. Nechcete si ďobnout?

To deš kvůli tomu bourání? To sis vybral správnou chvilku. Řeklo se, že seš utopenej…

Kdo to přišel? – Utopenej doktor Mráček s nějakym Honzou. – To je náš konec!

Hamburk… Co? Vy a Polly? Tak ty jsi ten velikej divoch… Já, takovej džentlmen a dcera flundra!?

Škr… Škr… Škrpál!

Já už musim jít, já mám totiž vod půl třetí ROH.

Von likviduje vodníky! – No a? A my snad ne?

Nejdříve Mráčka! – Utopit? – No, chcete ho přeject parním válcem, blbouni?

Takže já sem svačinka, jo?

Patočka! Moment! Děláte jenom vostudu! Jak se mají u nás ti nebožtíci potom cejtit?

Kreček, vy už taky? – On mi vzal šaty, soudruhu náměstku. – Mě je ukradli v márnici. – Srandičky, srandičky, já vás rozesadím a bude pokoj!

To tak, sežrat mi bublaninu a mi ještě ukrást taxi. Že se nestydíte, takovej sympatickej člověk… - Člověk, ptfuj! Co to bylo s tou bublaninou?

Moje bublanina… - Pardon! To je tadytoho pána, už je s ní léta ženat. – S moučníkem?

Vona trochu nakynula, excelence.

Čpavek, prosím. – Stačí facka, mám to vyzkoušený. – Ne! Přece nechcete ovdovět vlastní rukou!

Hůlku nemám, personál nemám, topit už nedovedu… - Budete holt muset začít pracovat jako já a jako každej normální člověk. – Jako člověk? – Jo, jako člověk. – Pfujtajbl. A pracovat, to už je to poslední. Já? Já, nesmrtelnej?

Závěrečná píseň (stejná jako titulní) + Tak, co je s tou svačinou? – Ale už to bude, zrovna ti dělám předkrm!