- komedie ČSR 1976, režie Oldřich Lipský

Hrají:

Jiří Sovák (Jiří Kroupa st.)

Jiří Schmitzer (Jiří Kroupa ml.)

Míla Myslíková (Kroupová)

Václav Lohniský (Hujer)

Josef Kemr (Plha)

Iva Janžurová (Týfová)

Zdeněk Svěrák (Šlajs)

Ladislav Smoljak (Tuček)

Josef Abrhám (Čeněk Janda)

František Kovářík (profesor Hrbolek)

František Filipovský (chemikář)

Jiří Hálek (ředitel školy)

Petr Nárožný (Týfa)

Petr Brukner (Famfula)

Taťjána Medvecká (Eva Tůmová)

a další …

Zvuky ke stáhnutí:

Zvuky 01-20: marecku-podejte-mi-pero-01-20.zip (4,24 MB), obsahuje např.:

Dějepis, hm! Čeština, ty neumíš česky? … Chémie, taky pěkný. No, tak maminko… – Ale matiku mám za jedna. – Dej mu polívku, víc si nezaslouží!

To znamená, že se tou vrátnicí couráš sem tam? – Já čtu denní tisk… – No to je v pořádku, to ti schvaluju, ale do práce se tady chodí hned na první pokus, víš?

A bude automaticky vejš, i platově!

Mohl bych pomýšlet na nějaké zasklené místo?

Zemřela matka, do hrobu dána, vidíš, a kdyby si mě vzbudil třeba v půlnoci, siroty po ní zůstaly…

Paměť máš dobrou, siroty po ní zůstaly si pamatuješ 30 let!

I kdyby ste mě rozkrájeli na takovýhle nudličky, tak mě do žádný školy nedostanete!

Šlajs! – Tuček! Já se ho snad nezbavim. Prosim tě promiň, my sme spolu seděli vod první třídy a von už mi zas drží místo v první lavici.

Čoveče, kdes to vzal tohle? – A kam tys to dal? – Ále to víš, manželka.

Sem si dovolil na ukázku ze své zahrádky pár švestiček…

Jmenuji se Čeněk Janda, jsem vaším třídním… – To je dobře. – Prosim? – Nic, jenom že jsme rádi…

Je přítomen Hliník? – Hliník se odstěhoval do Humpolce!

Znamená to snad, že bychom se měli denně holit? Já když se denně holím, tak krvácím.

No proto! Protože já jinak nevím. Ta dráha taky není zadarmo…

Tuček. No? No, vy pracujete jako? – Jako ďas, pane profesore.

Běda vám, jestli mi to nepude, běda vám!

Marečku, podejte mi pero!

Já jsem Tuček, pane profesore! – Ano, Hliník je stále nepřítomen… – Hliník se vodstěhoval do Humpolce! – To mne nezajímá, kde je. To ať si pak vyřídí s kolegou třídním. Já mu píši nepřítomen!

Pracuji jako skladník, ve šroubárně. – No, i skladník ve šroubárně si může přečísti Vergilia v originále.

Tak si vás píši. Jak se jmenujete? – Plha. Já ještě nejsem definitivně… – Budete docházeti každou středu ve 14 hodin, Mlho!

Sveřepí šakali zavile vyli na bílý měsíc.

Zvuky 21-40: marecku-podejte-mi-pero-21-40.zip (5,41 MB), obsahuje např.:

Jenom ta chybička… – Ovšem Hujere, ta kaňka v tvym věku, to je vostuda!

A ne tady stát a mlčet jako dudek. Jak se jmenujete? – Dudek.

On se vám to stydí říct. – Můžete mi prozradit, co je na parním stroji tak choulostivého? – On se vám stydí říct, že musí chodit…

Jardo, máš tam telefon! Máš tam telefon!

Jak je to široký? – Jak prej to je široký? – Asi tři metry. Hlavně, ať mi to tu dlouho nesmrdí!

Hajere, dneska si se zase coural přes vrátnici! – Já vím, já vím, ale to ty noviny.

Famfula, jak to chodí? – Chodí to výborně, ale neseje to. – To je u secího stroje dost podstatná závada, ne? … To máte vobalený barvou!

Marečku, podejte mi pero! – Já jsem Tuček, pane profesore! – Ano, ano, a tak jak vidím, Hliník je stále nepřítomen… – Hliník se vodstěhoval do Humpolce! – No ano, ano, ale je nepřítomen! Děkuju vám, Marečku.

Minulou hodinu jsme probírali jednoho z největších básníků století páry, Jana Nerudu. – Století páry?

Že bych vám byl nedal žádný úkol? – Ne, pane profesore. Říkal jste, abychom si přes neděli hlavně odpočinuli. – To se mi nějak nezdá…

Jak lvové bijem o mříže, jak lvové v kleci jatí…

A noha parou cválá! – Století páry, dyť sem to říkal!

My přijdem, my přijdem, my… my přijdem…! – My slyšíme, slyšíme, vy přijdete, ale co bude dál? – Dál to neumim!

Tak co s vámi, chlapče? No, nepotěšil jste mne, ani já vás nepotěším. Sedněte si.

Zazpíváme si!

No vidíš, docela ti to de. Ovšem neusnout na vavřínech!

Co ti je? – Mě? Mě je všechno! Celý noce nespim… – Seš ňákej zelenej!

A teď to následuje v rychlém sledu: rovnice o jedné neznámé, pět. Nedodání rysu, pět. Fyzika, rovnováha na páce, čtyři mínus. – No vidíš! – Nech si to!

Mám na mysli tu pěknou čtyřku z dusíku. Nebo ta rovnováha na páce, že? To sou dvě první vlašťovky.

Hrdobec, to je takovej brouk. – Brouk? – Brouk! To je takovej chrobák, kterej si před sebou válí tu… kuličku z toho… z trusu.

Knedlíků šest, táta pět!

Ale v tom případě by bylo potřeba zvolit sběrového referenta. – Prosím, já bych se toho ujal. Založil bych si na to zvláštní sešit…

Je ještě někdo téhož názoru? Mimo Marečka a Hustolesa. – Tak vidíš, Hustoles, nám se nevěří!

Zvuky 41-60: marecku-podejte-mi-pero-41-60.zip (3,94 MB), obsahuje např.:

Hrdobec, to jsem ještě nikdy neslyšel… – Ale o tom zde už dobrou čtvrthodinu hovoříme, Mlho!

Tak co s vámi, chlapče? No, nepotěšil jste mě, a ani… ani já vás nepotěším. Čtyři.

Takový vlahý večer, to by stálo skoro za procházku… – No jo, to běžte, já pudu domů, votevřu si vokno a pivo!

Vy ste tam s ním stál tak sám… – S kym? – S tím svým broukem. – Ale to neni muj brouk, to mi poradil Hora, ten blbec.

Hovnivál! No ty, ty! … Ani nevíš jakej jsem měl úspěch s těma tvejma vědomostma.

To je správné, to noste! Sběrový referent vítězné třídy bude na konci roku odměněn.

Soudruhu profesore, je zde cizí žák… – Cože? Už jsi tu dlouho?

Kdo ti to poslal? – Kroupa. – To je ale cynik! – Sprosťák!

Kroupo, puč mi kružítko! – Vidíš, že ho potřebuju! Tumáš, vobtáhni si pětikorunu! Copak nemáš svoje? Proč si nekoupíš svoje?

Hujere, děte si po svejch! – Hujer, metelesku blesku!

Maminko, pročpak stále leštíš ta zrcadla? – Aby ses dobře viděl, jakej seš mladík!

Laudo, laudáre, co s tim? Ve šroubárně?

My jsme asi tak stejně staří, viď? Není to v našem věku trochu klukovina? Vždyť ten soudruh manžel, ten Týfa, vždyť on to právem považuje za urážku!

Blíží se Mezinárodní den žen, to jste jí dal pěkný dárek!

Emile, zvonek! Otevři! – Co je, drahoušku? Copak nevidíš, že beru saunu? – Já se učím!

No, vidíš? Štastný domov. A ty jim ho málem rozdupeš!

Ježišmarjá, von je nahej! Ta Týfová!

To se jedná o úplně jiného žáka z jiné třídy!

Do který třídy chodí Hujer?

My sme od stréca Hujerovic…

Já jsem Zelenková, Hujerova sestra. – Já jsem Hujerová. – Manželka? – Ne, manželka jsem já. – Já jsem švagrová. – Já jsem bratranec. – Hujerová, manželka. – Ale manželka… – Já jsem z prvního manželství.

Hujer, studuje tady Hujer? – Hele, Máňa! Máňa z Čáslavi!

Vy jste? – Z Kojčic u Pejřimova.

Hlavně si dodělej ten dějepis. To je taky důležitá věc. Protože jak někdo nezná dějepis, to je horší než kdyby neznal přírodopis…

Zvuky 61-72: marecku-podejte-mi-pero-61-72.zip (1,50 MB), obsahuje např.:

Hujere, minutu před zvoněním máš upozornit Jandu, že má jít do hodiny. – Voni mu asi nejdou hodinky nebo co…

Ale teď se mi zdá, že to hraničí, promiňte mi ten výraz, skoro až s drzostí! – Že by mi šly napřed? Ráno jsem si je řídil podle rozhlasu…

Máte úhel beta,… – No to nemám! – Máte úhel beta, stranu A a B, sestrojte trojúhelník.

Mám dotaz! Jak von může vědět, že strana B pude zrovna takhle?

Vy nekouříte? – Ne, já když kouřím, tak zvracím.

Ty Hujere, Šlajs ví vo lokomotivě…

Nechceš, dobře, moh si vyhrát jízdní kolo… – Kolo!

A nyní se přesvědčíme, zda je přítomen hliník. – Hliník se vodstěhoval do Humpolce!

To byla těžká písemná práce! Těžká! I já jsem s ní měl co dělat!

Tuček, Šlajs, čtyři! Stejné chyby, stejné známky…

Ježišmarjá, ty máš z chování velmi dobrou. Není to dvojka? – Ty máš chování taky velmi dobré. – Tak to bude jednička, to je v pořádku.

Mámo, slyšelas? Nalej polévku. Myslím, že si ji oba plně zasloužíme. Řek sem plně, maminko, plně!

Sem si dovolil pár švestiček ze své zahrádky, jestli se neurazíte, pane vedoucí…