- televizní komedie ČSR 1982, 1984, 1984, 1989, 1989, režie Hynek Bočan

Hrají:

Petr Nárožný (Pepan)

Karel Heřmánek (Jára)

Naďa Konvalinková (Marcela)

Jiřina Bohdalová (Barbara)

Jaroslava Kretschmerová (Anežka)

Karel Augusta

Uršula Kluková

Jan Kanyza

Jiří Sovák

Pavel Nový

Karel Augusta

a další …

Zvuky ke stáhnutí:

Zvuky 01-11: sefe-to-je-vec.zip (4,14 MB), obsahuje např.:

Rozumíš mi? – Jasně! … Dobře, ale jak to myslíš? – Ty nezklameš.

My převezeme kliftony. To bude finta, rozumíš?!

Na žádnej hromadnej sex ti nepudu. V tom zmatku si každej chlap užije svý a pak nechce nikdo platit.

Pro každýho tisíc korun, na šatičky… – Teda Pepčo, to je vejvar. Díky. – Málo!!!

Ty mlč a klidně přemejšlej! – Co já bych měl přemejšlet? Pepane, že já nemusim přemejšlet?

Vy ste gauner! – Do čítanek se asi nehodim. Ani já, ani vy, to je fakt.

Jseš přece ranař, ne?

Toho psa si laskavě seber, jo? – Já ho vůbec neznám, to není můj pes!

Ty syčáku, ty gaunere, já tě zabiju!

Já už jsem vstanutej. – Když říkáte, že jste vstanutej, tak si vystupte!

Urazil celou naši rodinu. Naflákáme mu už tady!

Byt máme, svatbu popoženeme, to podvodnictví ti taky vyženeme z hlavy a práci mu nějakou najdem, ne? – To se mi snad jenom zdá…?

Stůjte! Pročpak nechcete kamarádovi pomoct?

Zvuky 01-12: sefe-vrat-se.zip (3,72 MB), obsahuje např.:

Vy si vopravdu myslíte, že mě z tý Prahy vodvezete, unesete sem a že mě tady nakonec ještě i voženíte? – Ale Pepánku, to už je přece rozhodnutý.

Já nevim, jestli mám, je to přeci jenom práce…

Každý den mu dáš 15 korun, nic víc!

To má pravdu. Dáš mu 20. – Po svatbě budeš dostávat 20 korun každej den.

Co by mě zase myla záda? Vy mě pořád mejete tady.

Cos mu to řek za nadávku? – Parazit. To je…, to je to… – Co? – Já nevim. Já sem to slyšel v hospodě.

Neváhej Pepane, Barbara umí.

Pár fórů už sem vymyslel. – Vymyslels toho milión, ale prachy z toho nebyly nikdy.

Peníze já opravdu přijmout nemohu, věřte mi, já jsem to dělal pro svůj dobrý pocit.

Veškeré zařízení moderní, nebál bych se říct luxusní…

Ty prodáváš svetry? – Prosim tě, proč já bych prodávala svetry? – To já nevim, proč prodáváte svetry, ale je to pro Lidušku z Kolína. Vona je učitelka.

Já si šest neděl léčim nervy. – No asi je to málo…

To nevidíš, že vybílila celej kvartýr?

Zvuky 01-18: sefe-jdeme-na-to.zip (5,91 MB), obsahuje např.:

Já rozumim, ale nevim vo čem mluvíte. – No, to nevadí. Hlavně mi tu nic neukradni.

Tak Járo, teď se rozhodni. Jednou nechceš vědět nic, teď zase chceš vědět všechno. Musíš bejt zásadní.

Dáme na slečnu prodavačku. Jistě tomu rozumí. – Vy mě pořád urážíte, že něčemu rozumim! Já mam jiný starosti.

Cože? Tady nejde proud? – No, jak by šel, když mi ho vypli?

Co je s tim krámem? – Pepane, já nevim, moje to neni.

To je blbec! – Von za ten rozdělovač nemůže… – Ale ne, von je blbec jako furt.

To je parádní, zloděj vokrade zloděje. Jako kdyby po Praze nelítalo tolik normálních lidí. – No, to je pravda.

Hele, hele, tady lítaj prachy a já nic!

Zlodějka vokrade zloděje, no ta galerka už dneska nemá úroveň. – Dyť sem vo tom před chvílí mluvil. Nikdo nemá eleganci. – No to nemá. – Smysl pro fajnovou práci…

No, tak todleto je typický příklad. Taková krásná šlapka, vona nemá… nemá profesionální úroveň. Slečno, jak ste se vůbec dostala k tomudle řemeslu? – Co je ti do toho, debile?!

Miniatury. Ty teďka letí, co? Je to maličký… – Ale drahý. – U vás je všecko drahý.

Ten chlap se jmenuje Josefa Nováčková? – No, Josefa Nováčková, vopsal jsem si to z vizitky…

Ten chlap byl ale pěknej sprosťák!

Hele, Pepane, ať mě neuráží…

No tak, za tu tisícovku mi to stojí, ne? – Moment. Jakou tisícovku?

V tom případě bych dostal ještě dalších 500 korun. – Za co? – No za co… Přece za radostnou zprávu, pane Manďák!

Jak sem vleze, hned se do něj pustíme.

Ich bin keine šlapka! Ich bin kapitalist, ich bin fabrikant na šlapka. Co tak čumíš, dědku?! – Abych ti nenaplácal zadek, babo!

Zvuky 01-16: na-dvore-je-kun-sefe.zip (3,67 MB), obsahuje např.:

Počkej, to jako myslíš ukrást, jo? – Já sem neřek ukrást, já sem řek sehnat. Detaily mě nezajímaj. – Sehnat, sehnat, to znamená ukrást, ne?!

Šéfe, a na co vlastně potřebujeme toho koně? – No, to se ptáš brzo…

To ste vy? – Proč bych to neměl bejt já?

Járo, do čeho ses to zase namočil? – Kde? Kdy?

Jo, chtěl sem se zeptat, jenom jestli chcete ten salám víc nebo míň vopečenej. – Hele, von fakticky nikdy nezklame!

Nemáte rád náhodou ty policajtský vtipy? – No tak, některý sou dobrý…

Dostaneš kilo. To je dobrý, ne? – Jo, to beru. A nešlo by to, dvě? – Šikovnej kluk, viď?

Kůň mňa utekl pryč! Autostráda…

Járo, chceš to v dolarech nebo v korunách? – Jasně, že v dolarech, copak sem blbej? – No dobrá no, tak v dolarech. Ale zvaž to, Járo, dolar klesá…

To je jasný. Auto vypůjčí Jára. – Jako v půjčovně, jo? – Ježišmarjá.

Vy ste ho nějak podtrhli? – Ale, kdo by co podtrhával?

To… To je omyl. – To je von! Koktá a má koženou bundu. Je to von!

Zvuky 01-18: v-tomhle-zamku-strasi-sefe.zip (9,05 MB), obsahuje např.:

A co píše pan kastelán, knihu? – No tak, snažim se vystihnout soumrak upírů na zámku hraběte Gerendáše. Jestli mi rozumíte…? – Já vám rozumim, ale já sem se vás ptal, co píšete? – Tak se radši napijem.

Poslyšte, žádný znalec neprodává obrazy takhle pohromadě. Rozumíte? – Já nejsem znalec, já jsem dědic! – Vždyť jsou to samé kýče! – Tak je nekupujte, já je dám klidně hasičům do tomboly.

To neni možný! Brožík, to je Brožík! – Vy se tady s pánem znáte?

Támhleten znalec zabodoval. Skočil na špek s Brožíkem a vyhodil patnáct tisíc. Ovšem jak mi to líčil, mělo to úroveň. Chaloupka u zámku, ztrouchnivělý rám obrazu a naivní venkovan.

Co to bylo za partu? – Kdo jiný, milá Barbaro…? – Ne! – Ale ano, já jsem o tom pevně přesvědčen.

Já nejsem francovka, abych se vtírala.

A kde máš ty dva? Prosim tě, chodil ty jsi vůbec do školy a měl jsi počty? – No, samozřejmě že sem měl počty. Tohleto je pro mě množina vobrazů…

Kam dete? – Ale no pro ty miniatury. – Moment. Jaký minitiaretů… tyrůry?

Járo, zatim jim něco řekni… – A co jim mam říct? – No něco, něco vo zámku. Co znáš. Já sem hned zpátky – Vo zámku, no… No, tak občané, zámky máme různé, dózické, fabické, některé lze otevřít pouhým drátem, některé pouhou sirkou, ale některý jenom dynamitem…

Tak von si tam vykrad svůj vlastní byt! Neuvěřitelnej blb prostě.

Pepan přehání, vobčas mam takovej den blbec, ale to má přece každej, ne? – Já vim, ale ne pětatřicet let každej den…

Tento znázorňuje vítězný souboj Minervy s Marsem a tento, snad ještě známější, obraz je Adidas a Chloe.

To si klidně vemte! – Ne, ne, ne, ne, to je Jablonec.

Milej pane, byl jste někdy v noci na Pankráci, v samotce, když je bouřka a hrom burácí? – Ne, vy už jo? – No jistě, to se ani nedá spočítat.

To je forichtung!

Strašil, strašně strašil…

Třeba kostlivec překous vedení.

Mladistvý koleno jsem si rozbil o 300 let starou židli, no.

Kde by byl? Dyť ti napsal vzkaz, ne? – Tys mi napsal vzkaz? – No, samozřejmě. Dyť ho mam tady u sebe, ne? To je vážně jak u blbejch!

Šéfe, přijela pro mě Marcela, abych tomu jejímu cizincovi v Praze opravil auto. Tak s ní teda jedu do tý Prahy a až se vrátím, budu zpátky z Prahy.

No, no a co? Takovou věc přece nikdy nemůžu dát z ruky. Kdyby to někdo přečet, nebo… – Pepane promiň. Já mu sice řekla, aby ti napsal vzkaz, ale už sem mu neřekla, aby ho nechal tady.

Tyto zvuky sestříhal Elden. ThanX...!