Obsluhoval jsem anglického krále

Nejsem z těch,
kteří by s nostalgií vzpomínal na   předlistopadovou dobu. Ale jestli mi něco v   posledních desetiletích chybí, tak jsou to   nekomerční, hezké filmy. Takové, jaké umí   Jiří Menzel. Autor Postřižin, nebo   Skřivánků na niti.
Chybí mi filmy, kde se   hlavní hrdina nemusí stále ochomýtat okolo   reklamních banerů, nemusí se ládovat   sušenkami od sponzorů, nebo se pojišťovat v   té správné pojišťovně.
A najednou tu máme   příběh ze starých časů. Příběh od klasika   české, i světové, literatury a neméně   slavného režiséra.
A víte co? Ono to jde.   Zase tu máme krásné scény, laskavou politiku,   i jemný vtip, který si musíme sami najít. Ne   že ho na nás někdo vyřve na návsi...
Nebudu   se tvářit, že je tohle nejlepší Menzelův   film. To vážně ne. Ale zaplaťpánbůh za něj.   Protože kdy zase někdy někdo natočí něco   podobného.
Nedal jsem filmu plný počet bodů.   Myslím si, že mu chvilkami chybí jistá   dynamika a taky se mi vůbec, ale vůbec nelíbilo   mladší vydání hlavního hrdiny, v podání   bulharského herce Ivana Barneva. V kontrastu s   tradičně skvělým Kaiserem byl prostě   zoufalý. Ale to už je hnidopišství. Mně se   tohle dílko fakt líbilo.

Obsluhoval jsem......
Docela ubohost zejména zásluhou mladého   představitele. Na základě článků v   časopisech jsem očekával veledílo a pak jsem   byl zklamán.

Nijak zvlášť nás tohle veledílo nezaujalo.   Asi bych vynechal Kaisera, který se opileckými   průsery divákům zprotivil a hlavní hrdina taky   nebyl zvolen moc šťastně. Vlastně jediná   sympatická postava je vrchní Martin Huba a toť   vše. Na jeden film hodně málo. Přístup   pikolíka Dítěte k Němcům, odsunu a podobně   je tristní. Myslím, že měl šupem svištět do   Jáchymova.

Musím říci, že napoprvé mě film nezaujal,   přišla jsem mu na chuť až při dalším   shlédnutí. Nejvíce se mi líbil závěr, kdy se   hlavní hrdina dostal tam, kam celý život chtěl   - mezi milionáře.A také bych chtěla zmínit   vynikající výkon pana Huby.

Degradace české historie
Film oproti předloze, je úplně jiný.   Přehlíží historická fakta a české   obyvatelstvo v těžké době Protektorátu   zesmešňuje. Jestli toto měl pan Menzel v   úmyslu, nezaslouží si aby byl českým publikem   hodnocen a oceňován.Tímto filmem, jsem se v   panu režisérovi natolik zklamal, že, nebýt   skvělé plejády českých herců, film by nebyl   vůbec ke zhlédnutí do konce.

zklamani
Velka reklama vetsinou neznaci dobre dilo. To se   mi opet potvrdilo. Az na par stripku nudny film o   nesympatickem pikolikovi. Kaiser mi "vypadl z   oka" po svych opileckych eskapadach. Podruhe   se na to nikdy nekoukam.

O čom je sfilmúvanie románov? Určite nie o   doslovnom prepise, pretože za prvé majú   literatúra a film niektoré navzájom neprenosné   vyjadrovacie prostriedky. Za druhé pokúšať sa   vtesnať dej niekoľkostostranovej knihy do   maximálne dvojhodinovej stopáže celovečerného   filmu je hlúposť. Kvalitné sfilmúvanie   kvalitných literárnych diel by malo sledovať   jeden jediný cieľ: zachytenie pôvodnej   atmosféry a jej prenesenie na plátno. A to sa v   tomto prípade podarilo.

Krásný poetický film, plný jemného humoru,   který ukazuje s určitou lehkostí a humorným   nadhledem jak blízko si dobro a zlo jsou a to i v   jedné lidské bytosti. Jan Dítě je stejně jako   mladý (Ivan Barney), tak i na sklonku svého   života v podání Oldy Kaisera zahraný úžasně   a je to role hluboká a plná zdánlivých   protikladů. Film na který se rád opakovaně   podívám, má své nezaměnitelné čaro.

Jsem divák literární předlohou nezkažený.   Nečetl jsem to. Ani to nemám nikdy v plánu.   Film mne tedy vůbec nezaujal. Pokud měl být   neustále přihlouplý úsměv pana Kaisera   přínosem, to tedy nebyl. Ale musím se   pochválit, že jsem do toho potřetí šel a   napotřetí dokoukal až do konce. Hvězdičku ani   procenta si za to nedávám, spíše si za to   spílám do blbců. Film k ničemu.   2014011110857/11416

Obsluhoval jsem anglického krále
Bohumil Hrabal patří mezi mé nejoblíbenější   české spisovatele. Když o tom tak   přemýšlím, patrně sídlí na prvním   čestném místě. A spojení Hrabal-Menzel,   které tu už bylo mnohokrát, pokaždé přinese   výborný film přesně v Hrabalovském duchu. Co   se mi na tomto spisovateli líbí, tak je způsob,   jakým vše vypráví. S nadhledem, nezaujatostí   a tak trochu sebestředností. A právě to se   podařilo Menzelovi přenést i do tohoto filmu.   Té erotiky tu možná bylo až moc, na druhou   stranu, knížka se také moc nestýchala.   Samozřejmě že se nemůže jet zásadně podle   osnov, takže nám úplně vypadl syn, kterého si   náš zakomplexovaný apolitický hrdina   pořídil, konec také mohl být lepší. Ale suma   sumárum, já jsem nadmíru spokojen.
Pozor,   spoiler. Neviděli jste-li film, nečtěte.   Stejně tak, chcete-li si přečíst knihu. A   neviděli jste-li ještě "Lidice",   také dál nečtěte. V knize byl Jan Dítě   zatčen ještě za války, díky tomu se v očích   Čechů aspoň trochu očistil. Když ho pak   pustili z basy, s jedním z vězňů jel domů do   Lidic. Ani jeden z nich netušil, že byly   vypáleny. To je právě scéná z filmu   "Lidice", kterou si jejich scénáristé   vypůjčili od Hrabala...