Speciál: O knize Pas do Hollywoodu

Vydáno dne 18.03.2020 (281 přečtení)
Rozhovory se šesti kultovními režiséry s kořeny mimo USA, kteří se dokázali prosadit a vyrostli v celosvětově uznávané kapacity. O to větší radost tuhle knihu číst, protože jedním z té šestice je i Miloš Forman. České vydání je bohatší o tři rozhovory a obsahuje lokalizovanou předmluvu.
 










 
Jestli se někdo zajímá alespoň trochu o film, se jmény Billy Wilder, John Huston, Joseph L. Mankiewicz, Roman Polanski, Miloš Forman a Wim Wenders se už nepochybně setkal. První jmenovaný stvořil několik mimořádně originálních děl, které dodnes patří k absolutní klasice. Druhý má na kontě rovněž řadu pozoruhodných titulů. Nebál se zkusit věci, ze kterých měli ostatní respekt. Ať už šlo o natáčení v mexických exteriérech nebo výběr námětů, které poměrně často zaváněly komerčním neúspěchem, ale prostě si je chtěl natočit. Ať už proto, že to byla výzva, nebo mu byly osobně blízké.

Třetí jmenovaný zůstává zvláště mimo USA poněkud nedoceněným tvůrcem, přestože také v jeho filmografii najdeme unikátní skvosty. Navíc je jedním ze tří lidí, kteří v celé historii udílení Oscarů (tj. od roku 1929) získali sošku za Nejlepší režii dvakrát za sebou. Pro úplnost dodávám, že těmi dalšími dvěma jsou John Ford a Alejandro González Iñárritu. Čtvrtý jmenovaný je u nás naopak velice dobře známý. Však také tvořil v sousedním Polsku, v nedaleké Francii a jednou přijel natáčet i na Barrandov. Třebaže svými filmy dokázal oslovit početnou řadu diváků i kritiků, stejně se v souvislosti s ním většině jako první vybaví vražda jeho manželky Sharon Tate a pozdější znásilnění Samanthy Geimer.

U pátého asi netřeba nijak zvlášť upozorňovat na skutečnost, že zůstává nejúspěšnějším českým filmařem. Od našich západních sousedů pochází Wim Wenders, jenž jako každý z předchozí pětice proslul osobitým režijním rukopisem. Huston a Mankiewicz měli situaci usnadněnou tím, že narodili přímo v Americe. Samotný název knihy odkazuje na telegram režiséra snímků Vše o Evě, Dopis třem maželkám nebo Kleopatra, který zbožňoval westerny, a tak kdysi dávno svému bratrovi poslal: "'Koně sežrali vlci. Zlato je v bezpečí. Joe.' Byl jsem připraven psát westerny a tohle byl můj pas do Hollywoodu."
 
 










 
Billy Wilder se narodil jako Samuel Wilder v Rakousku-Uhersku. Jako malý viděl funus Franze Josefa I. a měl možnost se setkat se samotným Sigmundem Freudem. Věnoval se novinařině a po příletu do Hollywoodu psal scénáře, přičemž i poodhaluje, jak to ve 30 letech chodilo ve velkém studiu. Na konci knihy sice najdeme kompletní filmografie všech šesti osobností, ale rozhodně se nejedná o žádné zevrubné biografie. Skutečně jde o přepis rozhovorů, během kterých tihle tvůrci přeci jen prozradí něco i o sobě. Jinak zmíní vystřiženou scénu ze Sunset Blvd., spolupráci s Marilyn Monroe či Humphereyem Bogartem i natáčení slavného momentu ze Slaměného vdovce, kdy zmíněné herečce vzduch z průduchu metra nadzvedne sukni. Šlo o velice čestného člověka, který se řídíl heslem "umět ukočírovat neúspěšchy a přiznat se za chyby". Přitom se však považoval za cynika. Ke každému svému projektu přistupoval jako k bitvě s diváky, se kterými si chtěl co do emocí pohrávat dle libosti. A nutno dodat, že se mu tenhle přístup dařilo realizovat tak precizně jako málokomu předtím i potom.

John Huston byl hodně v pohodě. Od indiánů si v Mexiku pronajal zátoku, zkoušky dělal jen pro producenty - jinak mu stačil pouze rozhovor s hercem nebo herečkou. To platilo i pro Humphereye Bogarta, který prý hrál často sám sebe. V roce 1966 chtěl v Bibli do role Noema obsadit Charlieho Chaplina (nakonec tu roli hrál sám). Rovněž občas učinil zajímavý mix ze zdánlivě protikladných témat a používal hlášky typu "břečej jako štětky o Vánocích". Jak píšu, John Huston byl hodně v pohodě. A tak jako pro studenty a studentky existuje povinná četba, tak by minimálně jeho filmy Maltézský sokol (fotr všech noirových počinů), Poklad na Sierra Madre (první biják téměř komplet natáčený v exteriérech), Asfaltová džugle (další noirový kousek), Noc leguána (ukázka precizní adaptace divadelní hry) a Africká královna (herecký koncert Humphreyho Bogarta a Katharine Hepburn) měly patřit k projektům, které musí povinně zhlédnout každý skutečný filmový fanoušek a každá skutečná filmová fanynka.
 
 










 
Joseph L. Mankiewicz říkával: "Až umřu, napíšu paměti." A také: "Točím filmy z různých důvodů a doufám, že v nich zanechám svůj otisk." A také: "Mezilidské vztahy jsou manipulace." Nebo: "Nepřítomná žena je mnohem přítomnější." Nebo: "Diváci musí uvěřit, že film je realita." Eventuálně: "Ponižování je vůle k odplatě." A taky: "V 60. letech promrhali mladí režiséři šanci točit filmy." A taky: "Dítě v lůně matky je soběstačné a první výkřik je výkřikem hněvu, protože se stane závislým." A taky: "Životní role mnoha lidí je stát se opulentně mocnou mrtvolou." A samozřejmě: "Nikdy nejezděte do Hollywoodu, dokud vás o to sami nepožádají, protože jen tak budete v pozici silnějšího." Ukecaný režisér, který se nezdráhal natáčet filmy o Hollywoodu, režíroval Marlona Branda, produkoval už drama Byl jsem lynčován od Fritze Langa, na rozdíl od kolegy Hustona hodně dbal na zkoušky, jaksi omylem stvořil divadelní cenu Sarah Siddonsové, měl svůj jasně daný názor na komunisty/McCarthysmus a jeden z jeho předků půjčil kočár Napoleonovi ... Další pozoruhodná osobnost s výjimečným pohledem na svět!

Roman Polanski je ve svých odpovědích naopak stručný a ne vždycky výstižný, jako spíše vyhýbavý. Autor knihy Michel Ciment, jenž pracoval pro francouzský časopis Positif, který údajně nebyl tolik intelektuální jako slavnější Cahiers du Cinéma, dělal s režisérem Pianisty dva rozhovory - druhý v roce 1986, zatímco ten první v listopadu 1968. Tedy v době, kdy se ještě ve vedlejší místnosti s nohou v sádře nacházela Sharon Tate! Nutno asi podotknout, že při tom druhém zůstane téma vraždy na 10050 Cielo Drive nezahrnuto. Polanski zmíní Ostře sledované vlaky, ale také prozradí svůj zcela upřímný názor na některé "hvězdné" herce a na systém hollywoodských studií. Jeho snímky slouží zároveň jako svým způsobem turističtí průvodci. Jeho záměrem někdy bylo vyprávět starý příběh pomocí moderních prostředků (čímž poodhalí časté úspěchy remaků). Izoluje svoje postavy, které však jen nemluví, ale konají. Před Rosemary má děťátko se setkal s čaroději, prohlašuje, že "nadřezené inteligenci nemůžeme rozumět" a současně několikrát připomene, že "je jenom režisér". Zase naprosto odlišný pohled, který se vlastně za těch osmnáct roků, které dělí obě povídání, až tolik nezměnil.
 
 










 
Miloš Forman byl rozhodně odolný, obezřetný, přesný, metodicky klidný a ohromný talent s unikátním smyslem pro humor. Po emigraci do USA mu nesmyslně čeští závistivci vyčítali zradu českých děl. Ani v těchto dnech není od věci zmínit, že měl možnost se setkal i s Kirkem Douglasem, jenž viděl Černého Petra i Lásky jedné plavolásky a jenž původně vlastnil práva na Keseyho knihu Přelet nad kukaččím hnízdem, dokud je nepřenechal svému synovi Michaelovi. Rodák z Čáslavi se netajil tím, že se nezdráhal při vyprávění silného příběhu sázet na jednoduchost. Možná i proto si tolik rozuměl se scenáristou Jean-Claudem Carriérem. A na jeho slovech o tom, že "lidské jednání není o logice, ale o psychologii" nepochybně taky něco bude. Jeho filmy jsou tematicky rozdílné a vyžadovaly specifický přístup. Ovšem snad na všech je znát, že byl silně ovlivněn dobou strávenou v tehdy nesvobodné zemi. V knize se rozhovory dotknou všech jeho děl, což kupříkladu pro dokument Forman vs. Forman neplatí. Ale o Milošovi Formanovi ještě letos bude řeč. Nicméně trochu pochybuju, že v knize Ecce Homo Forman bude rovněž zmínka o tom, jak to bylo s tím proslulým Amadeovým smíchem.

Wim Wenders i přes svůj výrazně proamerický přístup nikdy neměl možnost se naplno prosadit v Hollywoodu. Možná, že ani nechtěl. (Že by za to mohl Nicholas Ray?) Při čtení jeho odpovědí je znát, že přemýšlí jinak, než zbylá pětice. To znamená, že si lze těžko předsavit, že by zrovna rodák z Düsseldorfu režíroval blockbustery typu Honba za diamantem, Smrtonosná past, Olověná vesta, Král komedie nebo Rambo: První krev. Zato natočil za velice nevšedních podmínek Stav věcí. A pochopitelně Paříž, Texas, o kterém toho dost prozradí. Přitom se určitě dalo povídat podrobněji i o těch dalších titulech. Takhle je Wendersova kapitola spolu s tou Polanskiho nejkratší.

Pas do Hollywoodu obsahuje vesměs dobře pokládané otázky. Žádné stokrát omílané fráze, na které nelze odpovědět jinak, než stokrát omílanými frázemi. Zároveň zase nabídne inspiraci pro zhlédnutí desítek filmů. A snad ještě vyšší počet jmen, o kterých se třeba dnes už tolik neví, přetože by se vědět mělo. U každého nového jména se v zápatí stránky objevuje stručná vysvětlivka, o koho se jednalo. A stručná někdy rovná se nedostatečná. Těžko soudit, jestli by se tihle velikáni dokázali prosadit, kdyby se narodili o nějaké to desetiletí dříve nebo později. Ale to jsou jenom kdyby a na ty se v realitě nehraje ... Na rozdíl od světa stříbrného plátna, kde už jsme viděli ledacos pozoruhodného a úžasného. Billy Wilder, John Huston, Joseph L. Mankiewicz, Roman Polanski, Miloš Forman, Wim Wenders v tom taky měli vícekrát prsty.
Hodnocení autora: 9/109/109/109/109/109/109/109/109/109/10
(Autor: Tomáš Kordík)
 

Skylink

Hitlerova bitva s médii

O moci médií dnes nikdo nepochybuje. Dokonce se dnes v rámci jejich internetového prostoru mluví o kybernetické válce. celý článek
 
Přidat na Seznam.cz
Zdarma
aplikace
pro mobil
ke stažení

Copyright © 2003-2020, HyperMedia, a.s.. Všechna práva vyhrazena. Návštěvnost měří NetMonitor.
Šíření nebo publikování jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího písemného souhlasu provozovatele je zakázáno.

Load: 0.076/0.057
Partneři:
Hyperreality.cz | Hyperslevy.cz | Hyperinzerce.cz | Bleskove.cz | IQport.cz